Nouzový východ

Kdo by si řekl, že adaptace románu z roku 1961 o životě v padesátých letech bude tak nadčasová? Výlevy puberťáků o nulové emocionalitě nejsou způsobené ničím jiným než věkem. Řekl bych, že mou generaci plus mínus třicátníků musí film zasáhnout, protože otázky po smyslu životního stylu, práce, vztahů a možnosti změny jsou aspoň u mě a známých na denním pořádku. Je zbytečné dodávat, že DiCaprio, Winslet i Mendes jsou skvělí, to je prostě fakt. (29.12.2008)

Mendes spojil Americkou krásu s Válkou Roseových, do toho přidal excelentní dvojici Winslet - DiCaprio a nacpal to dramatičností až po okraj. Film si zajisté zaslouží maximální hodnocení, na to bych ale musel zažít manželství nebo tak vyhrocený vztah, jako měli hlavní hrdinové. Takhle se pro mne víceméně jednalo o ukázku vytříbeného herectví. P.S. Velmi mi vadilo nulové využití dětské populace rodiny. (23.02.2009)

Já nevím, proč se na ty filmy o vztazích vlastně dívám... Jo, už vím! Abych o tom jednou mohla napsat a všechno to zesměšnit. Tak krutě, nekompromisně zesměšnit, až z toho budou kritikové šílet radostí a já budu brečet v koutě, jak jsem krutá a nekompromisní a nikdo mě nemá rád. Ou jé, už se těším. Abych pravdu řekla, už jsem s tím psaním začala. A pro ty z vás, koho by zajímalo, co to má SAKRA společného s Nouzovým východem... Inu, znamená to, že film je zřejmě velmi inspirující, mysl odemykající, necudné myšlenky podněcující, ale zároveň velmi křehký, uzavřený, komplikovaný a vůbec všeobecně filmovatý. Jo, a taky bych měla ještě dodat, že samotný film mě ani nijak zvlášť nebavil, jen mám v sobě něco, co se touží dostat ven. (15.08.2010)

Ani zbytečně přechytralé, ani satiricky hravé - prostě trefné do puntíku. Skvělá kamera i hudba, herecké výkony neuvěřitelné, film v momentech úchvatný, ale jako celek příliš "prvoplánově mendesovský" (drámo, drámo, drámo a pak "tichá" scéna, která jako by šla proti času a všechno to rozlouskne - viděno v Americké kráse i Road to Perdition!), což mu brání zalézt úplně pod kůži. (03.01.2009)

Zvenku mrazí, zevnitř spaluje. Nový Mendesův film vám nouzový východ zavře přímo před nosem, a nechá vás stejně jako hrdiny pomalu smažit ve vlastní šťávě. Žádné vtípky, žádná ironie, jenom deprese sálající z kancelářských buněk a naleštěných řadových domečků. A hlava plná otazníků a vykřičníků, které do ní nasázel vynikající scénář podepřený ještě lepšími herci. Osobní zkušenosti tenhle film kvantifikují stejně jako světlo procházející skrz drahý šperk. Ať ho však natočíte jakkoliv, nikdy se nepřestane lesknout. Mendesovi slupnu cokoliv, ale tyhle rodinné noční můry, spolehlivě bořící přehnaně optimistické a naivní "povídačky" o amerických snech, mu jdou jako nikomu. Dokonce natolik, že by ho snad mohla půlka Ameriky zažalovat za to, že pere její špinavé prádlo na veřejnosti. Hezký pohled to není, ale z jeho magnetického pole se po pár minutách prostě nedostanete. Brrr. (05.01.2009)