Nouzový východ

"Nemůžeme dál předstírat, že tohle je život, který jsme chtěli." Ach ti mladí Wheelerovi. Oni jsou tak krásní, ale pořád na sebe křičí, zahýbají si a jedna nejmenovaná fabrika musí frčet na tři směny, aby ukojila jejich touhu po nikotinu. Asi bych při tomto snímku bez větších obtíží usnul, ale při neustále se opakujících hádkách se hladina zvuku zvedala tak vysoko, že jsem k tomu nedostal příležitost. Vždyť ani já nemám život takový, jaký jsem si vysnil, ale řvu kvůli tomu na někoho? Neřvu, protože to nic nevyřeší, i když by to možná nakonec někdo zfilmoval. (07.01.2016)

Trochu jsem měl obavy, jak ten přeslazenej páreček z Titaniku bude do týhle Americký krásy z 50. let pasovat. Obavy byly zbytečný. Leonardo DiCaprio obstál celkem se ctí a Kate Winslet byla podle mě výborná. Příběhy o frustraci ze zkurvený práce, kterou nesnášíte, z nudnýho stereotypu každodenního života a touze to změnit mam rád, protože mam pro takový téma pochopení. Filmu bych vytknul, že se zejména v první polovině dost vleče a já se chvílema nudil. Navíc se přímo nabízí srovnání s Americkou krásou a ta je podle mě minimálně o tu 1 hvězdičku lepší. Nicméně Mendes na mě udělal dobrej dojem, takže se teď na jeho tvorbu zaměřim. (22.01.2010)

Sice už vidím, jak se tady postupem času množí nářky nad tím, jak jedni druhou Americkou krásu dostali a druzí zase nikoliv, ale sám za sebe mohu říct, že Sam Mendes ze mě vycedil takové emoce, jako dlouho nazpět nikdo jiný. Jemný, ve všech ohledech citlivý a přesný (Oscara pro Rogera Deakinse, prosím!) a přitom stále hluboce opravdový a upřímný. Leo (zde se rovněž přimlouvám za sošku) s Kate dokonalí natolik - v mnohém mi připomněli Paula Newmana s Liz Taylorovou v Kočce na rozpálené plechové střeše - až jsem si v jejich dialozích nacházel tolik ‚svého‘, že mě z toho mrazilo, i když snubní prsten ještě nenosím. V kině si budu muset vybrat nějaké odpolední promítání s minimem diváků, nemusím brečet před plným sálem. Nevím, jestli jsem to někdy do komentáře napsal, ale tohle je jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. (29.12.2008)

No, jak už zde napsalo několik uživatelů přede mnou, něco (málo) tomu chybělo. Jinak by to bylo nejspíš za 5*. Kašlu na připomínky typu "zbytečný, neoriginální, ukecaný, či nudný", na mě to působilo úplně jinak. Pořád se ve mě tloukla stanoviska 2 hlavních postav a celý film jsem se je snažil obě pochopit (což se mi nakonec asi opravdu podařilo). Napomohly tomu výtečné herecké výkony DiCapria a Winslet, Mendesova režie, Newmanova hudba, Deakinsova kamera...But on the other hand, netvrdím, že to bylo něco převratného (ostatně jen vysoce naivní divák by očekával druhou Americkou krásu), ale mně se film líbil a odnesl jsem si z něho zvláštní, leč silný zážitek. (31.10.2009)

Máte dvojhodinové filmy postavené len na pár hercoch rozprávajúcich sa v jednej miestnosti. A sú úchvatné. 12 rozhnevaných mužov napríklad. No a potom máte dvojhodinové dialógové drámy, ktoré sú peklo a máte chuť zabiť sa pri nich. Nesympatické postavy po sebe 120 minút hystericky vrieskajú alebo sa rúcajú a plačú, no proste des a hrôza. Toto je len o malý kúsok lepšie, ako Boh masakru od Polańského, čisto náhodou (?) tiež s otravnou Kate Winslet. V Núdzovom východe je situácia o čosi lepšia, keďže sa riešia vážnejšie problémy a herci nie sú vyložene hrozní. Ale inak v tom moc veľa rozdielov nevidím. Nikdy viac. (26.01.2017)