Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)

Ve Francii nikdy před sebe na semaforu nepouštějte Renault-Saviem, protože nevíte, jaké překvapení se skrývá na korbě pod plachtou. U nás zase nepouštějte jejich zrezivělé licenční kopie, už kvůli tomu smradu.. Mesrine po návratu domů osciluje mezi Michaelem Scofieldem, Che Guevarrou a S.B.Cohenem, aby nakonec zemřel, tak jak žil - sám, postradatelnější než pudl a alespoň na správné straně vězeňské zdi. Richet kolečko vložil, stroj perfektně šlape, přesto jsem v něm slyšel občasné zaskřípání. Nicméně tyto francouzské hodinky s oldschoolovou patinou si bez diskuze zaslouží čas od času z kapsy vytáhnout.. (Ten "ježíšovský" poster na Epilog je skvělý) (15.07.2009)