Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Co dodat? Mesrinova dvoudílná sága je vskutku nejlepší evropský počin za dlouhá léta zpětně, přičemž bych si ji dovolil vnímat jako kompaktní a nerozlučitelný celek, jeden film, bezmála čtyřhodinovou slast z důmyslného vyprávění a jeho úžasné podvratnosti (tu nás ostatně nutí "číst" veškeré filmy s charismatickými titulními hrdiny pohybujícími se na hraně zákona - viz Bonnie a Clyde, Americký gangster...). Mnozí sice stavějí Epilog nad kvality prvního partu, ale osobně bych řekl, že je to dost nespravedlivé a bagatelizující zacházení. Epilog má totiž už od startu jednu ohromnou výhodu. Může totiž těžit ze skutečnosti, že první díl, který opravdu není v ničem horší nebo méněcennější, mu připravil "operativní" zázemí (první část je v podstatě hledáním vlastní "identity" na dvou souběžných úrovních), tj. ustavil a zformoval model hlavní postavy a přes výrazně exhibicionistické (formalistické) žánrové šarády vyjadřující Mesrinovu živelnost, drzost a nevyzpytatelnost, které dodávaly prvnímu dílu tu tolik opěvovanou dynamiku a šmrnc, mu dovolil naleznou svůj "čas" a vážnost - čele nevyhnutelnému osudu. Proto mu nedělá sebemenší obtíž dosahovat přívlastků typu "vyzrálejší", "sevřenější" či "stabilnější", byť jsou rozhodně na místě - a to zejména pro úvahy vyrůstající z Mesrinova mediálního vykreslení. Zkrátka, pokud se bude o Veřejném nepříteli č. 1 v budoucnu mluvit jako o novém úhelném kameni pro všechny gangsterské filmy, bude to zcela po právu. Je to, omluvte slovník, kurevsky našlapanej nářez. 100% (05.05.2009)

S výnimkou poslednej scény druhý diel nemá veľa extra silných momentov. Celkovo sa to dalo skresať na hodinu a nemusel by sa film deliť na dve časti. Problém je pri porovnaní s prvým filmom pozvoľné tempo a veľa zbytočných scén a línií. Napriek tomu je tu mnoho motívov, ktoré sú nedopovedané a mohli byť (Mesrinova dcéra, komisár...). V druhom diele Mesrine prelomil ďalšiu hranicu: opil sa slávou a z vraha a gangstra sa stal nafúkaný pseudorevolucionár. A začína strácať všetko, čo mal, vrátane empatie, že je to proste len jeden zasraný hajzel... (23.03.2009)

Druhej dil ze zacatku pokracuje ve stejnym tempu jako dil prvni, ale navic tu je ucelenej dej, kterej nijak neskace. Behem peti minut se clovek zorientuje, protoze film zacina chvily po udalostech, kde prvni dil skoncil, nez sem se rozkoukal, uz mel Cassel na konte dve vykradeny banky a zase to byla kurevska jizda. Kazda jeho akce, at uz de o utek z vezeni, loupeze nebo unos konci zasadne prestrelkou. Navic uz tu je jako znama osoba a verejny nepritel, takze ho honi vzdycky hromada policajtu. Bohuzel ale v druhy pulce tempo trochu poklesne, misto aby Cassel zase nepretrzite krad a zabijel si zacne hrat na nejakyho revolucionare a jeho nejvetsi starost je, aby byl v novinach. Sice je to porad ve slusnym tempu, porad to je zajimava a drsna kriminalka, ale proste me to uz nebavilo tolik, jako prvni polovina a prvni dil. Nicmene Cassel je opet charismatickej parchant, akorat ten jeho pupek, nevim, jestli fakt pribral, nebo mel jen vycpanou kosily, ale vypadalo to, jak kdyz ma na brise polstar. No a co se tyce Amalrica, ten mi moc nesed, furt jen divne cumel. Celkove ale zase skvela drsna kriminalka, ale prvni dil me bavil vic. (22.02.2009)

Musím se opakovat, ale v tom chlapovi to je... jako v koze! Vincent Casel si možná šlape po štěstí s tou svojí hereckou dráhou. Místo ní se měl dát na zločineckou a určitě by se stal ještě legendárnějším a zbožňovanějším gangsterem než celej Mesrine. A o jeho opěvovaných krvavých skutcích by byl natočen ještě víc strhující film. I když, to už vlastně ani nejde. (06.02.2013)

Víceméně hned po skončení prvního dílu jsem si pustil Epilog. A asi to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Druhý díl Veřejného nepřítele má stejné klady jako jeho předchůdce - je dobře natočený a exceluje v něm Vincent Cassel, který svými maskami někomu může připomenout Al Pacina v Serpicovi. Ve filmu je spousta působivých scén, především pasáž s "honem na Mesrina" se velice povedla, ale ke slovu se často dostane i nuda. Nejvíce ve chvílích, kdy Mesrine básní o revoluci. Scenáristé jako by se v tomto filmu snažili poodhalit nám Mesrinovo nitro, ale z mého pohledu udělali to nejhorší, co mohli - ještě více mi vsugerovali, že ten člověk byl jen obyčejný namyšlený kluk, který nikdy nevyrostl. A tak jsem jen čekal, až se stane to, co jsem viděl na začátku prvního filmu. Než k tomu došlo, střídavě jsem se nudil i bavil, přemýšlel jsem, k čemu vlastně byl dobrý únos miliardáře a došel jsem k názoru, že naprosto k ničemu (v reálu i ve filmu), a litoval jsem, že policejní inspektor Broussard dostal tak málo prostoru. Pak přišla závěrečná sledovačka. Během ní se ukázalo, proč nebylo moudré pouštět si filmy hned po sobě. Ono v té scéně totiž není (co do obsahu) vůbec nic nového a přitom je taaaaak dlouhá. Jakákoliv pointa opět chyběla, z nijak šokujícího závěru jsem si bohužel neodnesl vůbec nic. Tentokrát tři, hezky natočený průměr. (02.07.2011)