Slepota

Scénář: Don McKellar .. Když někdo opravdu nevidí, ani čtyři oči mu k tomu nepomohou. ___ Nepříjemný film. Obsahově i zpracováním mnohem nepříjemnější než v jádru velice podobná Mlha. Tu Blindness v mnohém převyšuje, vynechává degenerující nábožensko-fanatický podtext, ale nese si i část podobných neduhů, co se logiky chování (resp. mého pohledu na chování) některých postav / byrokratických úřadů týče. ___ V průběhu tak rozkolísané, že se neodvažuji zařadit na určitý stupeň nabízené škály hodnocení. (14.01.2009)

Celé lidstvo kromě hlavní hrdinky postupně přichází o zrak, "nakažení" jsou převáženi do karantény, kde vzniká jakýsi vnitřní systém komunity a od toho je už jen krůček k projevu zvířecí povahy lidí a páchání všemožných zvěrstev. Námět jako stavěný pro katastrofický film, režisér Fernando Meirelles ho ale zpracoval jako komorní a velmi citlivou alegorii na společnost, její rozklad a desocializaci lidí. Blindness se do těchto témat neponořuje nijak výrazně hluboko, ony jsou pouze jednou z vrstev tohoto díla, nikoliv nosným pilířem. Film působí výrazněji na rovině celkového prožitků postav aplikovaných na diváka. Filmový styl má tendenci eliminovat jasné tvary prvků mizanscény a přenášet je do abstraktní roviny prostřednictvím změny hloubky ostrosti nebo přeexponováním záběrů, aby na diváka aspoň z části převedl čití slepých lidí. Forma v tomto případě hraje prim (ne že by příběh pokulhával, ale vizuální stránka je jednoduše hlavní devízou filmu) a ve výsledku je Blindness spíše lyrickou emocionální bombou namísto epiky. Zde je nejdůležitější prožitek. Pro mě velmi působivý film 90% (10.02.2009)

Prvé dva Mmeirellesove filmy sa hodili ako do art kín, tak do multiplexov. Slepota by aj tam aj tam pôsobila ako žart. Nie že by to bol televízny film, ale je akosi málo ako po výpravnej, tak po výpovednej hodnote málo presvedčivá. To sa napríklad v oboch smeroch podarilo Soderberghovi v Nákaze. Logika filmu sa tu rieši asi najviac, ja len pridám názor, že ak by sa film odohrával v nejakej dystopickej budúcnosti, alebo alternatívnej realite, tak by mohol byť uveriteľnejší. Ono čakať, že mi divák zožerie spôsob, akým sa svetové mocnosti vysporiadavajú v tomto filme s masívnou slepotou, že číra naivita. S Fernandom to ide mierne z kopca podobným spôsobom, ako s Blomkampom. (11.04.2015)

Nejsem si teď jist, jestli jsem viděl tu znovu přestříhanou verzi, o které se mluvilo, nebo verzi původní. U Mairellese překvapuje hlavně to jak se rozhodl Blindness pojmout. Na rozdíl od košatých rozvětveních příběhu v Městu bohů zde sledujeme pouze jednu jednoduchou dějovou linku. V Blindness se sice okolo míchá hodně postav, žádná však nedostane prostor, aby byla blíže vykreslena (Město bohů se naopak minulosti postav věnovalo skoro až moc) a stávají se tak strašně černobílé. Na filmu však nejvíc postrádám atmosféru. Postavy jsou většinu filmu uvězněni v nějaké budově a navzájem spolu (všichni slepí) musí vyjít - obrovský potenciál, který tato jednoduchá premisa má je naprosto nevyužit. Filmů, které ukazují rozklad společnosti, když je zavřená na malém prostoru, jsou mraky a jsou daleko lepší... Meirelles k tomu ale nemá co říct a nejednou ho přistihnete jak krade scény z jiných filmů a přestože jinde fungovaly, tady vyznívají naprosto prázdně (srovnejte si jak na vás zapůsobil prolog 28 dní poté, kdy vidíte trosky v prázdných Londýnských ulicích, a jak to na vás nepůsobí v Blindness). A ani vizuální stránka není tak pěkná jak vypadá v ukázkách - a co hůř, je naprosto neodůvodněná... (22.12.2008)

Velmi znepokojivý film, byť tematicky není originální. Na začátku si člověk vzpomene nejen na Čapkovu Bílou nemoc, ale hlavně na Wyndhamův Den trifidů. Proto jsem každou chvíli čekal, kdy nastane boj slepých o vidící průvodkyni, jako je tomu u Wyndhama...naštěstí se tak nestalo. Film je to nehezký a špinavý, leč dle mého potřebný. Ukazuje velmi přesně, jak by se v takové situaci lidstvo nejspíše zachovalo. Lidská práva by šla stranou a hrůzu působící nemoc by nutila vládnoucí izolovat nakažené, případně je nechat rovnou likvidovat. Sympatické na epidemiích je, dá-li se to tak vůbec říci, že si nevybírají, jako si nevybírala Čapkova bílá nemoc. Chudí, bohatí, zločinci, dobráci - všem stejně bez rozdílu. Rychle se hroutící společenský řád a snaha přežít by vytvořily anarchistickou společnost bez budoucnosti. Konec filmu je neurčitý, ale spíše s nadějí. Nahotou se nešetří, avšak asi nikoho příliš nepobouří. Je civilní, dokumentaristická, spíše nutí k soucitu.Že nejde o americký film, poznáte velmi brzy. (01.03.2011)