Slepota

Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví. (15.10.2012)

Tak sugestivní podívaná, že jsem se bál na chvíli zavřít oči. Blindness je psychologické drama okamžiku, kde Meirelles vyvedl několik scén k naprosté dokonalosti, ale na druhou stranu jsou některé pasáže spíš výkřikem do tmy. Možná by se to dalo říct i naopak, že ty brilantní scény jsou výkřikem do tmy, ale je jich tam tolik, že si to nedovolím. Hlavně monology Danny Glovera jsou fantastické. Zase po čase mám chuť dát filmu plný počet, i když objektivně na něj není. Ale co, žijeme pouze jednou. __ Zkuste zavřít oči. Co vidíte? (14.01.2009)

Působivé dílo ve své přímočarosti, relativní jednoduchosti a jisté povrchnosti. Film se divákovi snaží navodit pocity a vnímání postav jak na rovině vyprávění (omezené vědění postav - divák ví stejně jako postavy nebo jen o málo víc), tak na rovině stylu (stížená orientace diváka v prostoru, silně přeexponované záběry, filtry), přičemž se soustředí téměř výhradně na interakci mezi postavami/skupinami (v uzavřeném prostředí, kdy se vytváří jednoduchá společenství a "kastovní systém"), která se postupně zvrhává v boj o ukojení základních lidských potřeb a pudovost je jeho hlavním jmenovatelem. (08.09.2014)

Pozitiva mrazivé postapokalyptické atmosféry a výpravy nevyváží fatální lapsusy ve scénáři, kýbl nelogičností a absurdní chování hlavních hrdinů, resp. hlavní hrdinky, která je jako jediná bez zrakové indispozice. Podobně nevěrohodná je socio-politická stránka věci, vyobrazení přistupu vojáku ke karanténě a původ nemoce je rovněž nevysvětlen. Jestli to má být podprahová společensko/vztahová satira o uvědomění si důležitosti rodinné soudržnosti v těžkých situacích, tak se hrubě nepovedla. Jestli to měl být klasický mystery-thriller s nádechem apokalypsy, tak se nepovedl taky. (16.09.2017)

Balíček několika filmů v jednom. Anebo spíš takovej hot dog. Rohlík je post-apokalyptický skifi a párek je vězeňskej survival (ten je uprostřed v rohlíku). Kousnete a dostanete párek a rohlík, pak jíte dál a najednou párek dojde, protože jste byli ošizeni a párek byl kratičkej. Jíte spoustu suchýho rohlíku a cejtíte se podvedeni (umělecký pokus napsat, že ten film stojí celkem za prd).. (12.06.2011)