Vzpoura v Seattlu

Nejsem si jistý, dalo-li se to natočit lépe. Přesto, jako film nepříliž výrazné(téměř žádný z herců neměl moc co hrát). Jako výpověď o dnešním světě, velice záslužné. Je nám předloženo, že světu vládnou bohatí. Což není nic nového. Ovšem mnohem důležitější je důraz, který film klade na to, že s tím příliž neuděláme. Můžeme se protestně postavit před vchod, kde se má uskutečnit sraz lidí, se kterými nesouhlasím, ale dostanu za to slzákem do očí a obuškem do hlavy.....ač je protestování v demokracii "povoléné"......tak si pak vyberte:-). To že se najde mezi protestujícími banda hovad, kteří si přišli jen něco rozbít a mezi policií pár sadistů, to už holt patří k lidské povaze......ale skutečnost, že můžeme povětšinou jen bezmocně přihlížet rozhodnutím těch co mají peníze, je trochu znepokojující. A proto je moc dobře, že to někdo natočil! (11.02.2009)

Nabite kvalitný debut Stuarta Townsenda...vybratie háklivej témy a jej zobrazenie bolo proste syrové, kruté, realistické...s množstvom hviezd, ktoré bez problémov vyťahujú tento film...téma spojená s kvalitou vytvára silný umelecký život, pri ktorom núti diváka zamyslieť sa nad všetkým čo sa zobrazuje vo filme...vynikajúco (14.05.2010)

Stuart Townsend a jeho rezisersky debut ma prakticky vobec neoslovil. Akasi demonstracia proti WTO uprostred roku 1999 kdesi v Seattlu. Tak to je ultra dementny namet na film, to bez debaty. To uz ja rovno mozem napisat scenar k filmu, v ktorom sa kydal hnoj z mastale uprostred tzv. Vitazneho Februara 1948 v Ceskoslovensku. Wudy Harrelsona neznasam uz od filmu NBK, a nic nepredviedol ani Ray Liotta /Hriste Snu, Kokain, Identita/, ani Martin Henderson /Kruh, Moje velka indicka svatba/ a Ganeshazial ani Charlize Theron /Zruda, legenda o slavnem Navratu, Pravidla Mostarny/. 30 % (05.09.2015)

Sobotní odpoledne. Procházím se podivně vylidněným centrem jistého velkoměsta, netuším, že o pár bloků dál probíhá demonstrace proti lidem, kteří žerou peníze, aby mohli žrát víc peněz. Z boční ulice najednou vybíhá početný dav civilistů s transparenty, v zádech má těžkooděnce. V mém oblečení mi nezbývá, než zkusit splynout s davem. Společný cíl, zdá se, ustoupil stranou, každý si hlava nehlava hledí svého, sobecky zachraňuje život svůj, nikoliv „kolegu“, jenž právě zakopnul po jeho boku. Jsem to já. Zrovna se zvedám, když přichází nepředvídatelná rána obuchem do zátylku. Ani si nestačím uvědomit palčivou bolest a veškeré vědomí ztrácím. O několik hodin později mi v nemocnici sdělují, že na pravé oko již nikdy neuvidím jako dřív. Na koho mít zlost? Na policajty, kteří v rámci své práce užili neadekvátních prostředků? Na demonstranty, kteří zapříčinili přítomnost strážců nepořádku? Kdyby se příhoda z téhle, stejně jako film laciné vyprávěnky vážně udála, asi mám v celé záležitosti jasno. Pod vlivem emocí. Což je normální, ale stejných emocí nelze (zne)užívat při natáčení nekomediálního snímku o následcích (nikoliv o příčinách!) demonstrace, která skutečně proběhla. Úvodní titulek nás upozorňuje, že charaktery jsou fiktivní, nikoliv už, že jsou charaktery nevěrohodné, napsané tak, aby těmi nejlacinějšími prostředky citově zaangažovaly diváka. Tvůrci se dokonce neštítí zatáhnout do celé „bitvy“ těhotnou ženu. Jindy nějakou tu demagogii pokorně pozřu, jindy totiž zpravidla není takto odporně laciná a absurdně zjevná. Komicky působí snaha propašovat na jednu stranu barikády jednoho dva ne úplně zlé policajty a na stranu druhou jednoho dva ne úplně hodné demonstranty-anarchisty. Závěrečné stanovisko Battle in Seattle je jasné, i když formulované kulantněji: dělejte bordel a zlepšíte svět. Změny možná přišly, nevěřím však, že by k nim nedošlo bez tolika zbytečných obětí. Abych nevypadal jako nějaký pravičácký zastánce policejního státu – bez jakékoliv ironie obdivuji lidi, kteří i ve své zpohodlnělosti (mám se dobře, nemusím nic měnit) usilují o změny, jen se mi nelíbí, ani trochu, že nějaký film takhle prvoplánově propaguje (a propaganda to skutečně je) tuhle bojovnou formu projevu. Apendix: Násilí jako formu projevu podporují také efektní akční scény, stavějící pouliční boje naroveň adrenalinovým sportům, což není ani tolik nekorektní, jako jednoduše hloupé. 40% Zajímavé komentáře: Gimp, Aiax, SeanLSD, BaronX (20.03.2009)

Myslel som si, že si Stuarta Townsenda budem navždy pamätať len ako absolútne dokonalého Doriana Graya, ale mýlil som sa ! Ach, ako len veľmi som sa mýlil . . . Potlesk, úcta, nadšenie - pohnutie, zamyslenie, odhodlanie... Už ani nepamätám, kedy mi film, od ktorého som absolútne nič nečakal – lebo som o ňom vlastne ani nič nevedel – tak vyrazil dych. Ba vlastne hej – MICHAEL CLAYTON pred rokom a pol… Pre mňa je BATTLE IN SEATTLE zatiaľ rozhodne prekvapením roka ! Oduševnil ma v tej svojej krátkej stopáži a údernom deji tak, že by som si snáď zaraz obliekol kostým korytnačky a vyrevoval ako blázon priviazaný reťazou k stromu, alebo roztrieskal na kúsočky celú poondiatu posranú World Trade Organisation !!! (http://www.nekultura.cz/film-recenze/vzpoura-v-seattlu.html) (03.02.2009)