Vzpoura v Seattlu

Klobúk dole pred Stuartom Townsendom. Zistenie v záverečných titulkov, že tento herec režíroval túto pôsobivú drámu ma príjemne prekvapilo prinajmenšom tak ako film samotný. Charlize Theron ma opäť odrovnala svojím výkonom, i keď tentoraz to je skôr výberom postavy ktorá príde o to najcennejšie pri zásahu policajného komanda, nič to však nemení na tom, že opäť má prsty v najsilnejšej scéne filmu a to napriek minimu priestoru. Skrátka vie si vybrať úlohy. Ešte pochválim jemne vkladanú hudbu do jednotlivých scén v ktorej mali prsty napr. producent a song writer Neil Davidge (Massive Attack) či BT a skladba od The National – Fake Empire, ktorá znie do konca záverečných titulkov, je fantastická. (27.01.2010)

Sobotní odpoledne. Procházím se podivně vylidněným centrem jistého velkoměsta, netuším, že o pár bloků dál probíhá demonstrace proti lidem, kteří žerou peníze, aby mohli žrát víc peněz. Z boční ulice najednou vybíhá početný dav civilistů s transparenty, v zádech má těžkooděnce. V mém oblečení mi nezbývá, než zkusit splynout s davem. Společný cíl, zdá se, ustoupil stranou, každý si hlava nehlava hledí svého, sobecky zachraňuje život svůj, nikoliv „kolegu“, jenž právě zakopnul po jeho boku. Jsem to já. Zrovna se zvedám, když přichází nepředvídatelná rána obuchem do zátylku. Ani si nestačím uvědomit palčivou bolest a veškeré vědomí ztrácím. O několik hodin později mi v nemocnici sdělují, že na pravé oko již nikdy neuvidím jako dřív. Na koho mít zlost? Na policajty, kteří v rámci své práce užili neadekvátních prostředků? Na demonstranty, kteří zapříčinili přítomnost strážců nepořádku? Kdyby se příhoda z téhle, stejně jako film laciné vyprávěnky vážně udála, asi mám v celé záležitosti jasno. Pod vlivem emocí. Což je normální, ale stejných emocí nelze (zne)užívat při natáčení nekomediálního snímku o následcích (nikoliv o příčinách!) demonstrace, která skutečně proběhla. Úvodní titulek nás upozorňuje, že charaktery jsou fiktivní, nikoliv už, že jsou charaktery nevěrohodné, napsané tak, aby těmi nejlacinějšími prostředky citově zaangažovaly diváka. Tvůrci se dokonce neštítí zatáhnout do celé „bitvy“ těhotnou ženu. Jindy nějakou tu demagogii pokorně pozřu, jindy totiž zpravidla není takto odporně laciná a absurdně zjevná. Komicky působí snaha propašovat na jednu stranu barikády jednoho dva ne úplně zlé policajty a na stranu druhou jednoho dva ne úplně hodné demonstranty-anarchisty. Závěrečné stanovisko Battle in Seattle je jasné, i když formulované kulantněji: dělejte bordel a zlepšíte svět. Změny možná přišly, nevěřím však, že by k nim nedošlo bez tolika zbytečných obětí. Abych nevypadal jako nějaký pravičácký zastánce policejního státu – bez jakékoliv ironie obdivuji lidi, kteří i ve své zpohodlnělosti (mám se dobře, nemusím nic měnit) usilují o změny, jen se mi nelíbí, ani trochu, že nějaký film takhle prvoplánově propaguje (a propaganda to skutečně je) tuhle bojovnou formu projevu. Apendix: Násilí jako formu projevu podporují také efektní akční scény, stavějící pouliční boje naroveň adrenalinovým sportům, což není ani tolik nekorektní, jako jednoduše hloupé. 40% Zajímavé komentáře: Gimp, Aiax, SeanLSD, BaronX (20.03.2009)

Klíčovou postavou Battle in Seattle je ta kterou představuje Isaach de Bankolé. Právě ta, spolu s lékařem bez bez hranic Rade Šerbedžiji, totiž nese zásadní motivace nejen demonstrantů v ulicích, ale i celého snímku. Šerbedžijův lékař je ale, přes jednoznačnou pravdivost všeho co představuje, poněkud příliš naivní, Bankolého politik za to ve zkratce dobře shrnuje přezíravý postoj WTO k zemím Třetího světa. A stejně jako dění v ulicích Seattlu je milníkem antiglobalizačním hnutí, odhodlání některých zemí Třetího světa nenechat se vydírat obchodními zájmy, které daly najevo poprvé právě v Seattlu, je milníkem mezinárodní ekonomické politiky. Kronika pěti dnů protestů které kolem jednání WTO film staví, je vlastně velmi konzervativní. Milostná zápletka, hodní, zlí a oškliví (demonstranti, WTO, policie), těhotná žena napadená těžkooděnci (což je sice klišovité, na druhou stranu i dost dobře možné: na záběrech za autentické Seattlu které si každý může na webu najít policie nikde nekontroluje jestli náhodou nebije náhodného kolemjdoucího nebo těhotnou ženu - tak to u takových zásahů prostě chodí), to všechno je konvenční a k divákovi přívětivé (user friendly). Což bylo nakonec nejspíš i Townsendovým cílem. Tvrdit ale proto, že je to jen levičká agitka, je slaboduché ze dvou důvodů. Za prvé ten kdo to tvrdí většinou nemá problém adorovat pravičácké hurá vojácké agitky typu Black Hawk Down. A za druhé proto, že jsou věci za které agitovat má smysl. Apendix k násilí: Je zajímavé, že někteří lidé nemají problémy s násilím ve válečných filmech, bez ohledu jak kontroverzní konflikt zobrazují, ale tady jim to přijde neobhajitelné. Zvlášť když Battle in Seattle je v tomto směru až úzkostlivě korektní a násilné demonstranty nepouští mezi své hrdiny a jednoznačně je odsuzuje. (11.01.2011)

Neprávem opomíjený film. Málo lidí o něm ví, málo lidí o něm slyšelo. Stejně tak jako o jeho tvůrci Stuartu Townsendovi. Přitom se jedná o velmi zdařilý snímek, který se nebojí ukázat svůj názor, stejně jako postavy v něm. Velmi dobré herecké obsazení a velmi silné příběhy na popředí vzpoury. Vlastně nemám snímku co vytknout. Od první do poslední minuty se mi to jako film líbilo, herci mě svými výkony bavili, hudba byla obstojná. Mrzí mě, že je tento snímek zameten do kouta, aby se o něm nevědělo tak, jak by si zasloužil. (11.11.2012)

Útok na city najprimitívnejším možným spôsobom. Viac sú už len deti s rakovinou. Scéna sledovania správ, ktoré zobrazujú upravenú realitu, v opačnom význame až perverzne ironizuje celý film. Hviezdami narvaný, silno angažovaný, akciou nabitý, mainstreamovo zábavný a hlavne neskonale hlúpy hysterický film, výpovednou hodnotou na úrovni ruskej propagandy. (01.03.2015)