Arn

Člověk už je dostatečně nasycen těmi hollywoodskými historickými velkofilmy. Ne že by byly špatné, to vůbec ne, ale prostě to někdy chce změnu. Proto jsem sáhl po severské tvorbě, která je konec konců v poslední době na slušné úrovni. Arn je film odehrávající se ve dvou liniích. Ta první sleduje templářského rytíře Arna, který byl poslán na křížovou výpravu do Svaté země. Druhá je pak věnována ženě, která byla nucena odejít do kláštera právě proto, že zhřešila s Arnem. Na konci se znovu potkávají, ale není všemu konec. Blíží se totiž dánská armáda. Opravdu je až moc poznat, že zřejmě byl film inspirován Královstvím nebeským. Což o to, pohled je jiný než u amerických kolegů, ale zdálo se mi to na začátku hodně zdlouhavé, chvílemi až nudné. Postupem se to ale vše začalo vyjasňovat a konec byl už nadprůměrný. Herec, co hrál Arna se mi páčil, jeho typický výraz seveřana mě provázel po celou dobu. Hudba taky nebyla špatná, dobře se poslouchala. Dám slabší 4*, právě za tu zbytečnou natahovanost, pořád je to ale historický kousek, jak má být. (16.10.2010)

Nadějné dílo skandinávské produkce o hrdinném Arnu Magnussonovi, který dal vzniknout Švédskému království. Historický román, protkán dojemným příběhem, sice není až tak velkolepým, ale i tak jeví známky velikosti. V takových dílech je bohužel těžké býti originální a to je zde cítit z každé bojové scény. Tu vykoukne Bluma, jak brání Jeruzalém, tu zas vidíme pomalovaného Mela, jak povzbuzuje své připodělané skoty do bitvy. Na závěr tu zas, na bujném oři, vymetá Crow nejednu břišní dutinu svým mečem. To vše v jedné osobě. Zkrátka se nám tu opakují stále stejné scény z rozdílných filmů. Neskutečnou chybou je pak délka stopáže. Tolik zbytečného materiálu začne po půlhodině nudit a ze zajímavého počinu je rázem nekonečná telenovela, nezáživný den v galerii s kulhavou babičkou, která si každý obraz prohlíží hodinu. Nicméně mám rád příběhy o templářích a tenhle se mi líbil. 70% (21.02.2012)

O temných i světlých stránkách víry. Neboť Bůh je v tom nevinně - to člověk ve své pýše prosazuje "boží vůli" proti člověku. Příběh se může zdát nadmíru rozvleklý a přespříliš patetický, ale zná svou cestu i svůj cíl, podobně jako jeho hrdinové zůstává věrný sám sobě - a tak to ustojí. Možná i proto, že neztrácí naději. Naději, že se v každé historické epoše najdou lidé, kteří navzdory všem protivenstvím jednají čestně a spravedlivě - i když jsou svázaní morálkou doby, v níž žijí ... a obzorem, k němuž mohou dohlédnout. (03.12.2012)

Fajn typ historických filmů. Obvykle se ukazuje chvíle z hrdinova mládí, kde nastíní jeho ambice, a děj poskočí do jeho budoucnosti, kde je už silný, aby mohl své cíle splnit. Tady to je sice podobné, ale mládí se věnuje nejdelší část, což mi plně vyhovuje. Žádná neustálá zběsilá velkolepá akce, ale jen pár skromných a přehledných soubojů a pěkné dialogy. Oproti ostatním takovým filmům jsem se hodně bál o hlavní hrdiny. Bylo by to ale ještě lepší, kdybych znal historii Švédska. Takhle jsem si pořád říkal, co komu může církev udělat, jestli je morální, aby člověk udělal tohle a další a další vodítka, která mi jen připomněla, jak málo toho vím o středověku. Co si ale nejvíc vybavuju je Saladin. Sice je tam jen chvilku, ale takové charisma by si zasloužilo vlastní film. Od Švédů ho ale asi očekávat nemůžu. Kéž by i blízký východ začal dělat takové filmy. Edit: Podíval jsem se podruhé a když už člověk ví, co přijde, tak už to není ono a film působí víc zdlouhavě. Proto doporučuju neopakovat. (21.06.2010)

Království nebeské 2 aneb Statečný Arn. Mě se to líbilo, škoda, že se do filmu dostává toliko cukrkandlu (tož, když jsou bitky, musíme na něco nalákat i něžnou část diváků), ale pořád je to lepší než Scottův film. Je zajímavé sledovat seveřany, jak si poradili s výpravou filmu tohoto ražení. Arn je takový mladší bratr filmů Jerzy Hoffmana. A já ráda evropské výpravné historické filmy... (09.06.2010)