Uprchlík

Z Boží vůle rutinér Andrew Davis byl svého času záhadně nadopován nespoutanou a divokou inspirací a rozhodl se, že tentokráte si rozhodně nebude brát servítky, roztočí kuloáry kolem hnízda jejich vlastní krátkozrakosti a konečně dokáže světu, jak lze (s Harrisonem Fordem na koni) z vlažného říčního patoku ukochtit nastávajícího otce zhovadilých epigonů a jeden z nejzásadnějších a nejikoničtějších filmů let devadesátých. Od protřelého a dynamického úvodu vrhl nicnetušícího diváka přímo do víru adrenalinového dění, šponoval napětí, jak jen to bylo možné a ládoval a ládoval a nepolevil, dokud se před příjemcovými zraky nerozeběhly závěrečné titulky a nezbývalo mu, než si upřímně a stále zkoprněle přiznat: "Jsem dojat!". Geniální a učebnicový filmový zlom, který přišel jako blesk z čistého nebe. A něco takového nemohla přehlížet ani slovutná Akademie. (08.08.2007)

Určitě to lepší co filmové plátno nabízí. Bohužel perfektní dojem kazí dva faktory. Zaprvé: film je hrozně čitelný. Po scéně s vězeňským transportérem nepřichází nic překvapivého a i závěr filmu je takový ten stereotyp. Zadruhé: některé scény jsou opravdu přehnané. Občas jsem měl dojem, že chirurga nahradil nějaký superhrdina, který by byl schopen utéct i z místnosti obležené tisícovkou policistů. 4*, 21.7.2014, tv (21.07.2014)

„Predstavenie sa končí až keď zabreše posledný pes.“ Legendárny triler, zrejme jeden z najlepších 90. rokov. Je príjemne civilný (hrdinom je síce renomovaný chirurg, čo väčšina z nás nie je, ale i tak sa divák ľahko vcíti do kože prenasledovanej, nevinnej zvery, pretože sa rovnako ako my ani Richard nevie pohybovať v tak vyhrotených situáciách, sú mu cudzie), je svižný a svieži a má krásnu pochmúrnu atmosféru jesenných lesov a sychravých veľkomiest, kedy je už leto nenávratne preč a blížia sa Vianoce, ale ešte sú relatívne ďaleko. Okrem toho disponuje kultovými scénami (policajt na nemocničnej chodbe) a hláškami („Ja som ju nezabil!“ – „Mne je to jedno.“) a v neposlednom rade je napínavý (naozaj nás zaujíma, ako to dopadne) a vlastní perfektné postavy. Okrem realistického Forda je to samozrejme nekompromisný Tommy Lee Jones, rozhodne by ale bolo nefér zabudnúť na jeho tím. Práve ten – inak vážnej, smutnej a tragickej – snímke dodáva množstvo humoru a odľahčených situácií. Medzi jednotlivými členmi tímu to zábavne iskrí („Čo robíš?“ – „Premýšľam.“ – „Tak mi vymysli kávu so šľahačkou.“), vidno, že sa poznajú už pekných pár rokov a sú si pomaly ešte bližší, ako doma so svojimi rodinami. Napriek slovám chvály uberám jednu hviezdičku, pretože to predsa len trošičku zostarlo a už to nie je až taká pecka, ako kedysi (lacné televízne flashbacky, úžasne vtipná figurína zhodená dole z vodnej priehrady). Publikum bolo nadšené, obdarilo film s rozpočtom 44 miliónov (čo na komorný a prekvapivo málo akčný triler je pomerne veľa na začiatok 90. rokov, ale zas chápem, len Ford inkasoval viac ako 6) celosvetovou tržbou 368. Dvojka prišla až po rokoch a bola aká bola. (03.11.2004)

The Fugitive je, podobně jako novější Bournova trilogie, dynamický snímek v neustálém pohybu, ve vražedném tempu se přemísťuje z místa na místo a neohlíží se zpět. V jeho středu sledujeme útěk hlavní postavy před zákonem a to ve vědomí, že zákon by měl být správně na jeho straně. Díky tomu a díky klasicky výbornému Harrisnu Fordovi se do našeho hrdiny můžeme maximálně vcítit a prožívat jeho cestu za pravdou a očištěním, jakoby šlo o náš vlastní krk, což spolu s atmosferickou hudbou dělá z Uprchlíka velmi intenzivní zážitek. Tomy Lee Jones si také zaslouží pochvalu a té se mu dostalo dokonce v podobě Oscara... Uprchlík je inteligentní (psycho)thriller, který se ani v neúprosném koloběhu času neztratí(l). 9/10 (30.08.2008)

Devadesátky to byl zlatý věk filmu. Nejeden thriller či akční film si vzal to dobré z osmdesátek a oprostil se od toho leckdy až směšného kdy hrdinové byli nesmrtelní a zbraně měli často s nevyčerpatelnou municí. Uprchlík mi kupodivu nějak unikl a opravdu se divím, že jsem na něj narazil až letos. A bylo to zvláštní, ale dost mi připomněl Volný pád, který byl kupodivu natočen také v roce 1993. I tam jde tým kriminalistů po stopách zoufalce, kde už od prvních chvil nesedí motiv i profil pachatel a kde si s postupným vyšetřováním uvědomují, že nejdou po pachatelovi, ale vlastně oběti. Tady bylo úžasné jak byli všichni mladí ... Nejen Ford (ten vypadá ale skoro pořád stejně), ale hlavně Tommy Lee a především krásná mlaďounká Julianne Moore. Přiznávám, že konci jsem film bral už krapet s rezervou, jeden by neřekl co takovej doktor všechno vydrží. A závěrečná bitka v prádelně už dokonce nudila. Přesto tenhle film stojí za vidění už jen kvůli tomu dost akčnímu nočnímu útěku z vězeňského autobusu. Tohle je to lepší co devadesátky mohli divákovi nabídnout a proto trochu přitlačím k té čtvrté hvězdě a dávám za 4 jaterní vzorky. * * * * (24.12.2020)