Uprchlík

Dalo by se vášnivě disputovat po několik dní na téma "Jak sakra mohl rutinér všech rutinérů Andrew Davis natočit něco tak geniálně jednoduchého a jednoduše geniálního?", ale valný smysl by to nemělo, jelikož odpověď na největší záhadu devadesátých let by marně hledali i Mulder se Scullyovou. Takže neřešit a jen se smířit s tím, že tohle šlape jako nic jiného ve své dekádě (nejen) v rámci žánru. Těžko ještě kdy budu nějaké hlavní postavě fandit jako právě Richardovi při jeho strhující cestě za očištěním jména. Má to jedinou chybu, chytlavý hlavní hudební motiv zůstává po celou stopáž hrubě nevyužit, zazní snad jen dvakrát. (13.08.2008)

Když jsem ten film viděl jako jedenáctiletý kluk poprvé, kladl jsem si palčivou otázku, jak je vůbec možné natočit něco tak geniálního. Možná i proto jsem to v té době viděl snad padesátkrát a pořád dokola, abych našel odpověď. Precizně gradované (všimněte si té železné pravidelnosti organizace syžetu do dvacetiminutových celků) vyprávění s brilantním rytmem (střídání pomalejšího a rychlejšího tempa, opakovaně se navracející retrospektivy do klíčové noci, které pokaždé odhalí o něco víc detailů) a volbou stylistických prostředků (vše je nejdřív exponováno předem, než je to použito - nehledě na brilantní honičku ve vězeňské budově a na náměstí). Pro mě bez debat jeden z nejúchvatnějších filmů devadesátých let. / DOPLNĚNÍ PDZ (27. 8. 2015): 3,9 sek. (15.07.2002)

Ano, tak to má vypadat! Svižný thriller, jehož fatální magnetismus se odvíjí od justičního omylu a veškerá jeho energie potom od skvěle zrežírovaného úprku. Je to krásně zamotané, napínavé v každém okamžiku a Harrison Ford je... no prostě sympatický, jak jen Harrison Ford umí být. To pravé pošušňáníčko je ale drsný "honec" v podání Tommyho Lee Jonese, muže s drsnou tvář, drsnými praktikami a férovým přístupem. Tenhle film má všechno, co má thriller první jakosti mít. Extra klasa. (10.06.2004)

Devadesátky to byl zlatý věk filmu. Nejeden thriller či akční film si vzal to dobré z osmdesátek a oprostil se od toho leckdy až směšného kdy hrdinové byli nesmrtelní a zbraně měli často s nevyčerpatelnou municí. Uprchlík mi kupodivu nějak unikl a opravdu se divím, že jsem na něj narazil až letos. A bylo to zvláštní, ale dost mi připomněl Volný pád, který byl kupodivu natočen také v roce 1993. I tam jde tým kriminalistů po stopách zoufalce, kde už od prvních chvil nesedí motiv i profil pachatel a kde si s postupným vyšetřováním uvědomují, že nejdou po pachatelovi, ale vlastně oběti. Tady bylo úžasné jak byli všichni mladí ... Nejen Ford (ten vypadá ale skoro pořád stejně), ale hlavně Tommy Lee a především krásná mlaďounká Julianne Moore. Přiznávám, že konci jsem film bral už krapet s rezervou, jeden by neřekl co takovej doktor všechno vydrží. A závěrečná bitka v prádelně už dokonce nudila. Přesto tenhle film stojí za vidění už jen kvůli tomu dost akčnímu nočnímu útěku z vězeňského autobusu. Tohle je to lepší co devadesátky mohli divákovi nabídnout a proto trochu přitlačím k té čtvrté hvězdě a dávám za 4 jaterní vzorky. * * * * (24.12.2020)

Harrison Ford je pro mě Indiana Jones ! Harrison Ford je pro mě dokonce i Han Solo z Hvězdných válek. Kdo by se chtěl hádat, mohl bych říct, že Harrison Ford je pro mě Quinn Harris z filmu Šest dní, sedm nocí (čímž naseru odborníky, ale to mi je u prdele, protože ten film skutečně rád mám). Ale co je pro mě Harrison Ford nejvíc, tak teď momentálně hlavně uprchlík, který utíká Tommy Lee Jonesovi a ty dvě hodiny to brutálně odsejpá. Jen po mně nechtějte vědět, kdo je pro mě Tommy Lee Jones, protože to bychom tu byli ještě do zejtra. Ti dva na sebe prostě padli jako kosa na kámen a ten film to dokonale využil. Skutečně jsem si to užil. (16.02.2010)