Ďáblova dílna

Jo, ... tonoucí se stébla chytá. To platí i pro válečnou vřavu. K odvrácení svého zániku se uchýlí k nepravostem nejenom Salmon Sorwitsch svou loajalitou k německému národu, ... přesto, že je Židem v koncentráku, ale i velmoc - Říše německá paděláním britských a amerických bankovek. Film je nádhernou ukázkou charakteru lidí a jejich projevu ve vypjatých situacích. (08.08.2008)

Ve filmu mi nesedl snad ani jeden herec a ani kamera nebyla to pravé ořechové. Ale po shlédnutí musím dát poctivé 4* za krásný a zajímavý děj, protože ve válečných filmech už není moc co vymýšlet. Boužel v některých pasážích jsem se trošku nudil a to má film jen něco kolem 90 minut. Neumím si moc představit kdyby měl být snímek delší. (04.06.2010)

Německá kinematografie momentálně vládne Evropě!! Léta chránil svoji důstojnost i holý život, nyní na břehu moře vzpomíná na věci minulé. Židovský umělec a král padělatelů ruského původu jménem Salomon „Sally“ Sorowitsch si v koncentráku prožil a vytrpěl své. Stal se hlavním stavebním kamenem přísně utajované operace Bernhard, která sehrála podstatnou roli v ekonomické válce Třetí říše proti ostrovní Británii a zaoceánské velmoci. Plyn, kulka do zátylku nebo podíl na krizi bankovního trhu? Studie charakterů v mezních situací je rozehrána s impozantní grácií, německé drama ale postrádá hlubší emocionální dopad, jen si tak v poklidu plyne.. a skončí.. na významné cíle se tu tentokráte pálí slepými náboji. Zajímavé téma s nadprůměrnými hereckými výkony, nezajímavě převedeno na filmové plátno. Nepodléhám historickým pravdám a tentokrát hodnotím jako divák, který očekával chutnější sousto, takže bohužel jen silné ***. (01.05.2009)

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

Jeden z hodně nepovedených filmů. Chápu, že Karl Markovics byl díky svému vzhledu ideálním představitelem Žida, ale vypadat jako Žid podle mě nestačí. Režisér se přímo vyžíval záběry na jeho profil, který byl ale s každým dalším záběrem stále stejný a jen nudnější a otravnější. Herec může nějak vypadat a typově se někam hodit, ale pro mě je důležité, že pokud se podívám na jeho tvář, tak i když se nijak neprojevuje, mně i tak dokáže navodit stav, že vím co cítí, na co myslí. Tedy hraje, i když nemluví, nebo alespoň je jeho tvář tak trochu oduševnělá. Tenhle pocit jsem u hlavního představitele celou dobu postrádala. Situace, které mohly divákovi něco říct a vzbudit v něm nějaké pocity byly kolikrát jen okomentovány, místo aby byly zahrány. Že někdo bude jen konstatovat, že je např. z něčeho dojatý mi nestačí, musí se to přece zahrát, od toho je film filmem. Jediná scéna, která mě dostala, a která se povedla byla na konci filmu. Snad moc neprozradím, když napíšu, že šlo o zbídačeného Žida (nikoliv o hlavního představitele) a čistě povlečenou postel - tady bylo přesně to, o co se v celém snímku nikdo ani nepokusil, totiž hraní - hudba graduje, záběr, gesto - to úplně stačí. Alespoň mně to stačilo k tomu, abych tento film neposlala do úplného odpadu. (17.10.2012)