Neznámá

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Do filmu se mi promítlo několik mně známých snímků: začínají pronájmem bytu, nebo hotelového pokoje. Není-li to ledajaký příchozí a má-li skrytý cíl, chová se podezřele a jeho jednání nemá vysvětlení. Tyhle slibné začátky mám nejraději. Ani kontrastující záblesky minulosti mi nevadily. Nicméně ve druhé polovině do sebe chce film vstřebat úplně vše, to nejlepší i to nejhorší, minulost, současnost i budoucnost, vše se začně zbrkle rozplétat a zaplétat zároveň a celá atmosféra je pryč. Nakonec lze vše shrnout do tří vět, jako by film ani nebyl, jakoby ani nemusel být. Záchrana v podobě happyendu je uzemňující ... ale přesto, čtyři ... dojala mne totiž na míru šitá Morriconeho hudba a je jedině škoda, že se film dějově i žánrově rozpadl ... (15.03.2013)

Depresivní a v ničem příjemný pohled na život mladé ukrajinky s temným a bolestným tajemstvím. Rozjezd je velice pomalý, ale vynikající hudba a některé neskutečně silné scény (převážně scény s výchovou malé holčičky mě uchvátily) spojené s bezchybným výkonem hlavní hrdinky mě donutily se zaujetím dokoukat film do konce, i když ani ten není, tak strhující, jak by si zasloužil. (20.03.2013)

Díky neustálému přísunu nových skutečností, které nás nutí k přehodnocování toho, co již víme, jde o thriller, jenž diváka nepřekvapí jednou nebo dvakrát, ale přibližně každých deset minut. Nečekané jsou například žánrové transformace, jichž Neznámá prodělá několika. Jen zdánlivě jde o psychologické drama založené na rape/revenge vzorci (o „rape“ ani „revenge“ zde přinejmenším zpočátku nejde). Role oběti a viníků jsou několikrát zrelativizovány a nelze jednoznačně klasifikovat, kdo komu víc ublížil. Scény, které by neobohacovaly vyprávění, ve filmu prakticky absentují. Ani flashbacky neslouží jenom k exploatačnímu vyobrazení bestialit, jež byly na hrdince páchány (kromě jejího těla jsou odhalovány také detaily o její identitě). Tornatore zatajuje a odhaluje informace s hitchcockovskou precizností. Ví, kdy v zájmu zesílení momentu překvapení nějakou skutečnost přeskočit a kdy nám na druhou stranu kvůli zintenzivnění napětí ukázat víc (interiérové záběry s více postavami a extrémní hloubkou pole, která opticky deformuje reálné prostorové vzdálenosti mezi figurami). Navíc předpokládá diváka ochotného k vlastní detektivní práci. Důležité informace neopakuje nebo neozřejmuje zcela. Tato nejistota pak nutí k vytváření vlastních hypotéz, na čem je založeno jedno z největších překvapení filmu (keyword: kudrnaté vlasy). Manipuluje-li režisér s námi, pak v zájmu zesílení překvapení a identifikace s hrdinkou. Každý detail podřizuje dramatickému napětí, na které se zde sází více než na pravděpodobnost a realismus. Také navenek velmi laciný vypravěčský manévr, kdy protagonistka zpravuje o svých činech jistou pasivní postavu (a jejím prostřednictvím také nás), je nakonec šikovně zužitkován. Opakovanými záběry točitého schodiště zvýrazněná spirálovitá struktura pak slastně napínavou žánrovku povyšuje na úvahu nad tím, nakolik naše minulá rozhodnutí determinují ta budoucí, a zdali bychom se vůbec odvážili činu, zvážit před každým životním rozhodnutím veškeré možné následky. 80% Zajímavé komentáře: Jordan, mm13 (23.04.2013)

Mohl bych se v podstatě podepsat pod komentář Akyho, dokonale vystihl moje vlastní pocity, ovšem s tím, že já ten odmítavý postoj k snímku pociťoval asi silněji, dokonce tak,že mi po 35 minutách došla trpělivost a podíval jsem se na samotný závěr, abych si udělal obrázek, zda mi stojí dokoukání filmu za to. Což téměř nikdy nedělám a je to podobná zvrhlost jako číst závěr povídky a teprve poté, co si schválím pointu, se vrátím na začátek. Rušily mě některé flashbacky a kupodivu mě poprvé nesedla i Morriconeho hudba. Rozumím tomu, proč má snímek vysoké hodnocení, je to v podstatě ideální produkt pro návštěvníky filmových festivalů a filmových klubů. Tornatore nenatočil běžný žánrový snímek s kriminální zápletkou o sexuálním zneužívání žen z Východu, ale film, kde se snaží o artový přesah. Bohužel tam, kde ani po hodině netuším, zda je mi hlavní hrdina protivný nebo mu mám držet palce či ho litovat, není z mého pohledu místo pro nadšené ovace. Celkový dojem: 45 %. (11.10.2010)