Neznámá

Depresívny thriller s puzzleovitým, nelineárnym príbehom, ktorý sa vám zahryzne do pamäti na dlhú dobu. Možno nie vďaka dokonalosti a súhre všetkých komponentov, určite však nezabudnete na skvostné herecké výkony, mrazivo záhadnú atmosféru gradujúcu každou minútou a dokonalú hudobnú zložku, ktorá túto atmosféru ešte viac prehlbuje. Takže ak chcete vedieť ako to funguje s prostitúciou a nelegálnym obchodom na východ od našich hraníc, tento film bude plnohodnotnejších svedectvom než akýkoľvek dokument. 85%. (06.08.2014)

Další pozoruhodná Tramatoreho záležitost, která se vymyká standardu svou časovou roztříštěností, jež vyžaduje zesílenou dávku divákovi pozornosti. To ostatně není u tohoto Itala ničím novým, no zde šlape mnohem více na pedál stylistický a exploitační, aniž by se až tak zaobíral pečlivým schováváním karet. Subjektivně je pro mě Neznámá kvalitativně až třetím Tramatoreho filmem po Formalitě a Nabídce, ale i tak jde o kousek, který vidět oplatí. 80% (22.12.2014)

Druh filmu, který je pro divákovu psychiku místy dost brutální. Já jsem ho poznával v několika etapách. Napřed jsem měl dojem, že mě autor nutí k zamyšlení, jestli se velmi špatný čin dá vykoupit skutkem dobrým. Pak přijde klasický filmový pocit radosti „jsem dobrej, vím, jak to dopadne“. A nakonec „ono to bylo přece jen o kousek jinak, a dost možná to je podle skutečnosti, a jestli ne, asi to napsala ženská, protože je to tak prostě působí (no offense)“. Každopádně o pár zvratů není nouze, nechybí napětí a příběh má celkem sílu. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor – | akce – | napětí ** | pustil bych si znovu *** (20.01.2014)

Přetrpěla jsem první třetinu a říkala si, že je to strašně zmatená a studená nuda. Asi bych nechtěla hodnotit umělecký dojem z práce funebráků, maximálně jejich profesionalitu. S těmito pocity jsem film vypnula a vrátila se k němu až za dva dny. První třetina byla stejně studená a zmatená. Jenže potom začal příběh dávat smysl a začínaly z něj občas i vypadávat emoce. Zpočátku spíše omylem. A pak najednou došlo ke grand finále. A já zůstávám s pusou dokořán a cítím, jak mi vlhnou bulvy. (21.09.2012)

Příběh mladé ženy, která si v životě sáhla až na samé dno, snažící se najít alespoň malé světlo naděje, kterým by změnila svůj zničený život. Jenomže všechno to utrpení, kterým si v minulosti prošla, jí přineslo nejen bolest nesoucí si v sobě, ale zároveň pokřivilo její vnímání toho, co je dobré a špatné, takže se na cestě za svým cílem nezastaví ani před tím, někomu ublížit a sama pro sebe si to ospravedlňuje tím, že se musí sama ochránit. Ale at' se snaží sebevíc, stíny její minulosti ji pomalu, ale jistě dohánějí. Toto je už druhý snímek Giuseppe Tornatoreho, který svou závěrečnou pointou změnil mé vnímání celého filmu, takže se k němu (stejně jako v případě Pouhé formality) někdy v budoucnu určitě ještě vrátím a znovu si vychutnám skvělé herectví Ksenije Rappaport a stejně tak Morriconeovu hudbu, tak úžasně umocňující silné scény tohoto výborného kousku. (05.05.2013)