Neznámá

Díky neustálému přísunu nových skutečností, které nás nutí k přehodnocování toho, co již víme, jde o thriller, jenž diváka nepřekvapí jednou nebo dvakrát, ale přibližně každých deset minut. Nečekané jsou například žánrové transformace, jichž Neznámá prodělá několika. Jen zdánlivě jde o psychologické drama založené na rape/revenge vzorci (o „rape“ ani „revenge“ zde přinejmenším zpočátku nejde). Role oběti a viníků jsou několikrát zrelativizovány a nelze jednoznačně klasifikovat, kdo komu víc ublížil. Scény, které by neobohacovaly vyprávění, ve filmu prakticky absentují. Ani flashbacky neslouží jenom k exploatačnímu vyobrazení bestialit, jež byly na hrdince páchány (kromě jejího těla jsou odhalovány také detaily o její identitě). Tornatore zatajuje a odhaluje informace s hitchcockovskou precizností. Ví, kdy v zájmu zesílení momentu překvapení nějakou skutečnost přeskočit a kdy nám na druhou stranu kvůli zintenzivnění napětí ukázat víc (interiérové záběry s více postavami a extrémní hloubkou pole, která opticky deformuje reálné prostorové vzdálenosti mezi figurami). Navíc předpokládá diváka ochotného k vlastní detektivní práci. Důležité informace neopakuje nebo neozřejmuje zcela. Tato nejistota pak nutí k vytváření vlastních hypotéz, na čem je založeno jedno z největších překvapení filmu (keyword: kudrnaté vlasy). Manipuluje-li režisér s námi, pak v zájmu zesílení překvapení a identifikace s hrdinkou. Každý detail podřizuje dramatickému napětí, na které se zde sází více než na pravděpodobnost a realismus. Také navenek velmi laciný vypravěčský manévr, kdy protagonistka zpravuje o svých činech jistou pasivní postavu (a jejím prostřednictvím také nás), je nakonec šikovně zužitkován. Opakovanými záběry točitého schodiště zvýrazněná spirálovitá struktura pak slastně napínavou žánrovku povyšuje na úvahu nad tím, nakolik naše minulá rozhodnutí determinují ta budoucí, a zdali bychom se vůbec odvážili činu, zvážit před každým životním rozhodnutím veškeré možné následky. 80% Zajímavé komentáře: Jordan, mm13 (23.04.2013)

Příběh mladé ženy, která si v životě sáhla až na samé dno, snažící se najít alespoň malé světlo naděje, kterým by změnila svůj zničený život. Jenomže všechno to utrpení, kterým si v minulosti prošla, jí přineslo nejen bolest nesoucí si v sobě, ale zároveň pokřivilo její vnímání toho, co je dobré a špatné, takže se na cestě za svým cílem nezastaví ani před tím, někomu ublížit a sama pro sebe si to ospravedlňuje tím, že se musí sama ochránit. Ale at' se snaží sebevíc, stíny její minulosti ji pomalu, ale jistě dohánějí. Toto je už druhý snímek Giuseppe Tornatoreho, který svou závěrečnou pointou změnil mé vnímání celého filmu, takže se k němu (stejně jako v případě Pouhé formality) někdy v budoucnu určitě ještě vrátím a znovu si vychutnám skvělé herectví Ksenije Rappaport a stejně tak Morriconeovu hudbu, tak úžasně umocňující silné scény tohoto výborného kousku. (05.05.2013)

Drsný snímek, vyprávějící dramatický příběh plný sexuálního násilí, otroctví, chamtivosti a odplaty. Ukrajinská dívka Irena se zoufale snaží uniknout před svou minulostí prostitutky a hledá práci v Itálii. Usadí se v jednom starém bytě a hned naproti získá dobře placenou práci uklízečky. Lidé kolem ji začnou brzy přijímat mezi sebe a Irena se sblíží i s chůvou bohaté rodiny, která má malou holčičkou jménem Tea. Co se zprvu může zdát jako náhoda, se později ukáže jako něco zcela jiného. Vysvětlení film poskytuje ve svém průběhu a prostřednictvím flashbacků postupně odhaluje Ireninu minulost. Nejen Irena vyniká kvalitním hereckými výkony, ale i její sadistický a ponurý pasák Muffa s vyholenou hlavou exceluje. Morricone odvedl na hudebním doprovodu výbornou práci a ve svých tónech střídá prvky dramatu, napětí, smutku a něžnosti. The Unknown Woman je ve výsledku nadstandardní psychologické drama s místy dusnou atmosférou zaměřené na Irenino hledání pravdy. (7/10) (17.08.2008)

10/10 Chtel jsem vyuzit stedre nabidky jisteho velkopromitaciho retezce a zajit zase jednou do velkeho Bia. Jake ale bylo me zklamani z aktualni nabidky programu - sama pitomost (takze docela chapu, tu lukrativni cenu...) Ale nakonec jsem natrefil na zcela neznamy film Neznama a tento ve vyberu zvitezil - preci jen Italie je Italie a Placida jsem po smrti Cattaniho uz dlouho nevidel. A byla to velmi dobra volba. Zpocatku kamera dala vzpomenout na vymazlene zabery Argentovi, a kdyz se k tomu pridala (11.12.2007)

Tohle mne neuchvátilo, a mám dojem, že zakopaný pes je v tom, že autoři příliš dlouho udržují diváka v nevěděomosti, "jak to vlastně je". Ovšem nikoliv v dějové rovině, v příběhu, to by znamenalo jenom pozitivum, ale v charakteru hlavní postavy. Jestliže mi teprve v poslední čtvrthodině vyjeví, jestli jsem jí měl celý film fandit, nebo se jí obávat, jestli je hodna mé lítosti nebo odsudku, tak je něco špatně. Přinejmenším to, že mi neumožní jít pocitově s ní. Je to, jako by někdo vedle mne skládal Rubikovu kostku a nechtěl mi ji půjčit, ani nestál o mou radu. Můžu se pak dívat, jak mu to jde a přitom se ještě bavit se všemi okolo, protože, až se mu to nakonec podaří, tak na mě nejspíš sám zařve. (30.10.2009)