Neznámá

Mohl bych se v podstatě podepsat pod komentář Akyho, dokonale vystihl moje vlastní pocity, ovšem s tím, že já ten odmítavý postoj k snímku pociťoval asi silněji, dokonce tak,že mi po 35 minutách došla trpělivost a podíval jsem se na samotný závěr, abych si udělal obrázek, zda mi stojí dokoukání filmu za to. Což téměř nikdy nedělám a je to podobná zvrhlost jako číst závěr povídky a teprve poté, co si schválím pointu, se vrátím na začátek. Rušily mě některé flashbacky a kupodivu mě poprvé nesedla i Morriconeho hudba. Rozumím tomu, proč má snímek vysoké hodnocení, je to v podstatě ideální produkt pro návštěvníky filmových festivalů a filmových klubů. Tornatore nenatočil běžný žánrový snímek s kriminální zápletkou o sexuálním zneužívání žen z Východu, ale film, kde se snaží o artový přesah. Bohužel tam, kde ani po hodině netuším, zda je mi hlavní hrdina protivný nebo mu mám držet palce či ho litovat, není z mého pohledu místo pro nadšené ovace. Celkový dojem: 45 %. (11.10.2010)

Tradičně dobrá režie a kamera (Fabio Zamarion, viz též Nejvyšší nabídka), slabší scénář a hudba, nejslabší příběh. Signore Tornatore sice zůstává v rodné Itálii, ale své běsi si importuje z Ukrajiny (v Itálii přece něco takového není možné, je to civilizovaná země). La Sconosciuta (v překladu "Cizinka", též neznámá, anonymní osoba), která se neznámo kde naučila perfektně italsky, zná italskou kuchyni a italské zvyky, má za sebou temnou minulost na Ukrajině a tuto temnotu si vzala s sebou i na svou italskou misii. POZOR SPOILER: Zvláště pak, když se objeví zloduch, kterého na Ukrajině už jednou rozčtvrtila nůžkami, a nyní ho musí v Itálii dobít lopatou a potom ho tou lopatou ještě pohřbít. KONEC SPOILERU. Film nám bohudík podává i jiné, a pro mě zajímavější informace: jak se žije v italských činžovních domech, v rodině, ve školkách, na polici... Poznámka: Abych se skutečně ujistil, že Tornatore je výjimečný režisér, musel by mi natočit "Cittá invisibli (Neviditelná /nespatřená/ města)" Itala Calvina. (23.01.2018)

Syrové scény opravdu zapůsobí, všechny flashbacky představují silné okamžiky nejen pro diváka, který jako by trpěl za hlavní hrdinku, ale samozřejmě především pro zoufalou a "pronásledovanou" Ukrajinku, které její strádání uvěříte zcela bez problémů. Strhující výkon Rappoport, dokonalá práce s kamerou (zamlžená či snad orosená milostná scéna je vskutku majstrštyk), Morricone ... (22.08.2010)

Ponurý příběh neznámé Ukrajinky, která se zničeho nic objeví v jednom Italském městečku a uchází se o práci hospodyňky. Vypadá to, že chce zapomenout na minulost a začít nový život na novém místě. Nejprve vše vypadá nevinně, ale postupem času se dozvídáme, že z nějakého důvodu jí jde o konkrétní místo u konkrétní rodiny. Když se věci začnou ubírat správným směrem a už už to vypadá na šťastný konec, kterého se Irina dočkala, temná minulost ji dohoní. Velkolepé drama se skvělou herečkou v hlavní roli. Depresivní atmosféra a prostřihy do Irininy minulosti v divákovi vyvolávají pocity bezmoci a soucitu a ten se pak alespoň trochu dokáže vcítit do její kůže a sympatizovat s ní, ať už k cíli dorazila jakoukoli cestou. U tohoto filmu si alespoň na chvíli uvědomíme, jak je někdy osud krutý a ne vždy je vše, co děláte, tak úplně ve vašich rukou. Pár klišé a sporným momentům se ani tady nevyhneme, ale jinak vřele doporučuji a slabším povahám radím připravit si kapesníčky. 80% (18.10.2016)

Ennio Morricone zložil na staré kolená veľmi pôsobivú hudbu, ktorá dokonale film podfarbuje a v niektorých miestach "drží" a pomáha mu v budovaní atmosféry a napätia; po majstrovi skladateľovi druhý najlepší a ocenenia hodný výkon patrí Kseniyi Rappoportovej, pretože každou sekundou filmu ukazuje a dokazuje, že má právo byť oslovovaná Pani Herečka, no a na treťom mieste sa umiestnil Giuseppe Tornatore, ktorý nakrútil film lepší, ako Malena, no jeho občas obsesívne vyžívanie sa v utrpení nežnejšieho pohlavia zachádza za hranicu ospravedlniteľnej únosnosti a prehnaná štylizácia niektorých scén do krvava a naturalistického voyerstva s tendenciou nič neskrývať, naopak pekne to prifarbiť, mi občas vadila - akoby chcel byť autor šokujúci za každú cenu resp. si myslel, že uchvátiť diváka a natlačiť mu do hlavy svoju myšlienku, je možné len takýmto polopatisticko násilným spôsobom; s miernym prižmúrením očí hlavne za hudbu a herecké výkony (a tiež scénku so Santa Clausmi) dávam napokon 4* (21.04.2008)