Neznámá

,,MÁM POCIT, ŽE JSEM NA MÍSTĚ KDE JDEŠ A JDEŠ, ALE STÁLE SE NEMŮŽEŠ POHNOUT Z MÍSTA. NEMŮŽEŠ NAJÍT VÝCHOD, POKUD TAM JE. KAŽDÝ KROK KTERÝ UDĚLÁŠ JE CHYBOU… UDĚLALA JSEM HODNĚ CHYB... A ŽIVOT JE KRÁTKÝ NA TO, ABYCH VŠECHNY SPLATILA“.... /// ,,Furt jen hledáš, hledáš…" (to jo, ale co? Přemejšlím jestli je to svině, nebo jestli jen život není spravedlivej…). Flashbacky plný nočních můr (ty jo, co seš zač? Proč jim to děláš?...) a fakt nevím (celkem) dlouho, jestli JÍ v těch zapeklitejch situacích držet palce nebo ne. A že jich je a (ne)pěkně mi svíraj žaludek. Řekl bych asi tohle: Kapičku drsnej příběh ze života a ze světa, kde je každej svýho štěstí strůjcem a kde je život krátkej na splacení všech chyb. Pro mě - parádní filmovej zážitek! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Я народився в Україні. 2.) Kámoška mě přemlouvá k ,,vejšlapu“ v Itálii. 3.) Jsem adoptovaná(ej) a původ rodičů je NEZNÁMÝ! 4.) Thx za titule ,,ENTITKA“ a ,,paycheck1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (14.09.2012)

Do filmu se mi promítlo několik mně známých snímků: začínají pronájmem bytu, nebo hotelového pokoje. Není-li to ledajaký příchozí a má-li skrytý cíl, chová se podezřele a jeho jednání nemá vysvětlení. Tyhle slibné začátky mám nejraději. Ani kontrastující záblesky minulosti mi nevadily. Nicméně ve druhé polovině do sebe chce film vstřebat úplně vše, to nejlepší i to nejhorší, minulost, současnost i budoucnost, vše se začně zbrkle rozplétat a zaplétat zároveň a celá atmosféra je pryč. Nakonec lze vše shrnout do tří vět, jako by film ani nebyl, jakoby ani nemusel být. Záchrana v podobě happyendu je uzemňující ... ale přesto, čtyři ... dojala mne totiž na míru šitá Morriconeho hudba a je jedině škoda, že se film dějově i žánrově rozpadl ... (15.03.2013)

Díky neustálému přísunu nových skutečností, které nás nutí k přehodnocování toho, co již víme, jde o thriller, jenž diváka nepřekvapí jednou nebo dvakrát, ale přibližně každých deset minut. Nečekané jsou například žánrové transformace, jichž Neznámá prodělá několika. Jen zdánlivě jde o psychologické drama založené na rape/revenge vzorci (o „rape“ ani „revenge“ zde přinejmenším zpočátku nejde). Role oběti a viníků jsou několikrát zrelativizovány a nelze jednoznačně klasifikovat, kdo komu víc ublížil. Scény, které by neobohacovaly vyprávění, ve filmu prakticky absentují. Ani flashbacky neslouží jenom k exploatačnímu vyobrazení bestialit, jež byly na hrdince páchány (kromě jejího těla jsou odhalovány také detaily o její identitě). Tornatore zatajuje a odhaluje informace s hitchcockovskou precizností. Ví, kdy v zájmu zesílení momentu překvapení nějakou skutečnost přeskočit a kdy nám na druhou stranu kvůli zintenzivnění napětí ukázat víc (interiérové záběry s více postavami a extrémní hloubkou pole, která opticky deformuje reálné prostorové vzdálenosti mezi figurami). Navíc předpokládá diváka ochotného k vlastní detektivní práci. Důležité informace neopakuje nebo neozřejmuje zcela. Tato nejistota pak nutí k vytváření vlastních hypotéz, na čem je založeno jedno z největších překvapení filmu (keyword: kudrnaté vlasy). Manipuluje-li režisér s námi, pak v zájmu zesílení překvapení a identifikace s hrdinkou. Každý detail podřizuje dramatickému napětí, na které se zde sází více než na pravděpodobnost a realismus. Také navenek velmi laciný vypravěčský manévr, kdy protagonistka zpravuje o svých činech jistou pasivní postavu (a jejím prostřednictvím také nás), je nakonec šikovně zužitkován. Opakovanými záběry točitého schodiště zvýrazněná spirálovitá struktura pak slastně napínavou žánrovku povyšuje na úvahu nad tím, nakolik naše minulá rozhodnutí determinují ta budoucí, a zdali bychom se vůbec odvážili činu, zvážit před každým životním rozhodnutím veškeré možné následky. 80% Zajímavé komentáře: Jordan, mm13 (23.04.2013)

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Ne zcela běžný a průměrný film. Giuseppe Tornatore nám vypráví strhující děj doslova jen a jen obrazem. Dialog se zde stává pouze nutným doplňujícím prvkem v okamžicích, které nejdou vyjádřit jinak, než slovy. Jde o vynikající drama se špetkou až téměř hororových scén s psychologickým nádechem. Pro milovníky napětí a příběhů, které se klidně mohou kdykoliv a kdekoliv stát je to od skvělého italského režiséra a scénáricty Tornatore nádherný dárek. (06.05.2011)