Kruhy

Nové Kruhy jsou spíše komedií než hororem. Nikdy jsem nezažil, aby se u hororu začalo smát celé kino. Holt těch trapných scén tam bylo dostatek a bohužel se člověk, alespoň já, vůbec nebojí. Samary si tu taky moc neužijeme a závěr je naprosto příšerný. Bohužel se ale určitě dočkáme pokračování, které by vzniknout nemělo. (08.02.2017)

Kruh s Naomie Watts pro mě představuje nezapomenutelný zážitek, protože jsem asi týden po shlédnutí klidně nespal. Dvojka byla už zapomenutelná. V roce 2017 mě ovládla zvědavost, zda se dá nějak na původní příběh a megaúspěch navázat. V dnešní době je filmový svět, zvláště ten americký chudý na nové a originální příběhy, proto se musí neustále recyklovat jednou osvědčené. V tomto případě se to příliš nepovedlo, až těch posledních cca třicet minut včetně závěru stálo za to. (22.10.2017)

Johnny Galecki v hororu, to je jako by ste dali Luďku Sobotovi roli v novém Terminátorovi, ale tohle je jen vrcholek hoven na hromadě nepochopitelně zbabrané žumpy. Kruhy byly tím nádherným ukázkovým příkladem, kdy už z traileru poznáte, že ten film bude prostě sračka. Občas je prostě film tak špatný, že ani geninální střihač nedokáže udělat minutu a půl dlouhý trailer který by navnadil diváka, protože prostě nemá ani z čeho brát. Samotný příběh není vůbec špatný, jakkoliv je jeho konec předvídatelný a myšlenka je možná opravdu zajímavá, nicméně je zabalená v naprosto sterilním hávu, bez náznaku atmosféry, nějaké lekačky, nebo napětí...prostě prázdné nic. Dostat do ruky takovou značku a neumět jí prodat, tomu se prostě řiká ryzí režisérské břídilství. Samotná Samara nebyla nijak děsivá ani v kruhu z roku 2002, tam to spíš všechno dělala atmosféra a ani tady se jí fakt neleknete, občas sem se spíš přistihnul jak prskám smíchy, hlavně když lezla z mobilu. Za celý film se objeví asi na deset vteřin a když 100 minut civíte na nic, potom přežijete regulérně vykradenou pasaž z filmu Don't Breathe (to jsem normálně nevěřil vlastním očím, asi i víc než samotný D'Onofrio) tak se znovu objeví na deset vteřin ve finálním zůčtování....uuuuffff. Finalní pasaž má sice onu zmiňovanou dobrou, leč předvídatelnou pointu, zase je to celé ale mdlé, bezbarvé, unylé....Když točí horor někdo, kdo o něm nemá ani páru, je to opravdu těžké. Nic jsem od toho nečekal, věděl jsem, že to bude průser no a nakonec to není úplná žumpa, jen bezbarvé hovno v líbivém pozlátku značky, která kdysi znamenala kult hororu, ale teď se jí všichni smějí. Bolavé konce.35%. (06.03.2017)

Nemastný neslaný pokus přiživit se na úspěšném titulu. První polovina byla víceméně o ničem a vlastně se jednalo jen o zmatečnou přípravku na část druhou, která sice už byla záživnější, ale zase to nebylo nic převratného. To hledání původu Samary/Sadako už tu bylo a ačkoliv slouží tvůrcům ke cti, že přišli s celkem dobrým nápadem, samotná realizace působila zase jako nastavovaná kaše. Stran atmosféry se jedná o obyčejný průměr a vlasatice lezoucí z přízračně bledé obrazovky už dávno nefunguje. Že bych se lekl říct také nemůžu a zrovna dvakrát se nevydařil ani casting, přičemž obsazení Galeckiho je totální kiks. Už nechte tu Samaru/Sadako na pokoji. 30% (21.04.2017)

Verbinského jednotku dodnes pokladám za jeden z najstrašidelnejších a najinšpiratívnejších hororov, aké k nám od roku 2002 zavítali. Ale trojka je dosť biedna. Pritom scenár nie je zlý. Ak si odmyslíme ledva postačujúce postavy a plno neskutočne prestarnutých klišé (postava X má pre ostatných zásadnú informáciu, uteká im ju povedať a cestou k nim zomrie), tak je zaujímavé venovať sa zrodu Samary (hoci Japonci prequel nakrútili už v roku 2000, ehm). Poteší aj vedľajšia dejová linka s univerzitnou „sektou“, snažiacou sa vedecky (!) bojovať proti Samare (znie to blbo, ale má to niečo do seba). Takisto prostredie malého mestečka, kde sa to všetko začalo, je príjemné; mám rád vidiecke horory. A hoci sú postavy ozaj nie príliš prepracované, na Vincenta D´Onofria, Johnnyho Galeckého a Talianku Matildu Annu Lutz sa aspoň dobre pozerá. No je zvláštne, že Samara sa objavuje iba minimálne. Miestami to dokonca vyzerá skôr ako nejaký „iný“ horor, do ktorého sa štúdio prostredníctvom dotáčok rozhodlo dodatočne dodať Samaru, aby bol aspoň niečím zaujímavý. Ono už v jednotkách Hidea Nakatau/Gorea Verbinského sa Samara/Sadako objavovala iba v náznakoch a potom až na konci a o to desivejšie to bolo. Ale teraz to pôsobí predsa len dosť čudne. Ako návrat k legende, ktorá svoju studňovú púť začala pred 15. resp. 19. rokmi síce príjemné, no chcelo to oveľa viac a to ako na strane režiséra, tak hercov, producentov, maskérov, šéfov výpravy, kameramana, hudobného skladateľa, strihača... koho som zabudol? (14.04.2017)