P.S. Miluji Tě

Tak Frajer42 mě charakterizoval na výbornou jelikož lesba (bo skorolesba) opravdu sem :-D Každopádně film jsem viděla totálním nedopatřením. Stahovala sem sci-fi a stáhlo se mi tohle jelikož nějakej kokot se rozhodl napálit ubohou rákosku a tak pod úplně jiným názvem a obrázkama ukryl tenhle film. Po čtvrthodince nadávání jsem se rozhodla, že si to teda pustím když tam hraje Butler tak to třeba i přežiju. Já kráááva, že sem to nevymazala. Hlavní hrdina filmu mi totiž v tolika aspektech připomíná mého Alíka, že jsem celej film prořvala jelikož mi došlo, že kdybych ho někdy měla ztratit, tak si to půjdu hodit a poprvé v životě mi došlo, že taky není nesmrtelnej. Kolosální panika, úzkost, tuna slz a nakonec překvápko pro Alíka když přišel domů a ve dveřích mu skočila uřvaná rákoska do dveří mektající něco o tom, že jí nikdy nesmí zemřít...Mno co dodat...kdybych to nikdy neviděla byla bych šťastná, ale za to zkurvené nahození emocí a zjištění jak bych šla páchat sebevraždu musím filmu dát 5* a proklejt ho do horoucích pekel, protože tohle se citlivé duši kurva nedělá... (21.05.2016)

Těžké si stěžovat na film, který už svým názvem jakoby varoval „nejsi-li vysoce citlivá, zhruba třicetiletá žena, které sleduje Poštu pro tebe z jiných důvodů, než je sebetrýzeň či sociologický výzkum, miň mě“. K dobrovolnému zhlédnutí jsem se rozhodnul po zkušenostech s jinými, převážně jihokorejskými plačtivými melodramaty, jimiž vyvolané slzy měly příjemně očistný efekt. Peesko je bohužel přitažené za vlasy buď příliš, nebo nepříliš. Příliš precizní načasování záhrobních dopisů… pominu. Jestli Gerry před smrtí prodal nějaký orgán, aby na celou záležitost měl peníze… pominu. Že jsou všichni (dva) Irové podáni jako věčně nezadaní zoufalci, vyčkávající poslušně příjezdu princezny z Ameriky… pominu. Ale nemohu pominout nefér přístup k ženám, o nichž a pro něž by to celé mělo být. Závislost hrdinek na jejich mužských protějšcích je výsměchem slovu emancipace. Holly (Hilary Swank víc sluší vážnější role) se otrocky řídí příkazy možná milého, leč zesnulého, její dvě kamarádky bez výhrad akceptovaly, co se od nich čeká – najít si partnera a zplodit dítě – pročež hledají partnera/plodí děti. Největší tragédie Holly tedy spočívá v jejím osamocení a s tím související nemožností zachovat rod. Ad absurdum je fixace hrdinek na muže dohnána na loďce, kdy jsou po ztrátě vesel schopny jenom sedět a křičet, dokud neumrznou, nebo se pod vlivem „ponorky“ vzájemně nezardousí (zvolené řešení je samozřejmě humánnější a filmovější). Od většího cynismu mne dlouho odrazovala atypicky dlouhá otevírací scéna filmu, kdy o ústředním páru vtipně a bez zábran zvíme většinu podstatného. Celou ji završuje vystřelené oko a nakopnutý palec, s krásnou nenuceností narušující v jiných filmech nenarušitelnou atmosféru, jež předchází dokonalému milostnému aktu. S vyhlídkou více takových momentů jsem se dobral konce a zjištění, že nakonec vážně jde jenom o sladce malinovou červenou knihovnu. P.S., Nezlob se, ale víc než tebe miluji Můj život beze mne. 65% Zajímavé komentáře: k212, mm13, ScarPoul, PetaBlack, Skleni (07.10.2010)

Celkem dobrý námět bohužel podaný formou stupidních amerických komedií. Nešťastně obsazená Hilary Swank, která tady tolik potřebné vyjádření emocí vůbec nezvládá....Pro mě utrpení od začátku do konce. Ta trojka chlapů, která se kolem ní motala to hrála dobře, ale bohužel film stál na ní a do toho ještě 2 pitomé kamarádky. Ztráta času. Dodatečně připsáno: hodnocení Nathalie trefné a stručné !!! (15.08.2008)

Dobrý úvodní nápad. Navíc nezůstalo pouze u něho a je to zaobaleno i do dobrého, na poměry žánru samozřejmě, scénáře. Přeslazené je to místy až moc, ale jednou v roce na Vánoce se to dá vydržet. Přitom stačilo málo a vůbec by to nevadilo. Nechat diváka se dojmout "přirozenou cestou" a nevalit to na něj horem spodem, nic víc netřeba. Takto je ta tsunami jímavých scén mnohdy více chtěná než opravdová. A že to jde i přirozenou a nenásilnou cestou tvůrci během filmu několikrát prokáží. Kupříkladu první setkání Holly s Gerrym v Irsku je prostě perfektní. Přesto tvůrci zvládají vyváženě dojímat i bavit. Škoda, že celý film táhnou spíše vedlejší postavy. Což vzhledem k tomu, že v poslední třetině zcela vyklidí prostor pro hlavní zápletku docela zamrzí. Obvzláště když se na scénu již nevrátí a všechny nakonec vyzní naprosto do ztracena. V hlavní roli by byl ideální prostor pro nějakou milou tvářičku s okouzlujícím úsměvem. Tedy přesný opak než je Hilary Swank. Ona je sice zajímavou a netuctou volbou, ale přes její nesporné herecké kvality tu stejně většinu stopáže působí jako pěst na oko. Zdá se, že je tu těch záporů až přespříliš, že? Jenže ono je to celé takové sympatické až to prostě nelze odstřelit. Inu, i přeslazená limonáda může jednou za čas zachutnat. P.S. Miluji tě je totiž romantický film v trochu jiném stylu než na jaký jsme z Hollywoodu navyklí, jelikož se v něm tak trochu mísí vlivy jihokorejských sladkobolných melodramat. Jak vidět tak to lze i bez remaku. (29.12.2007)

Kdyby tak šlo zařídit, aby některá poprvé mohla být poprvé víckrát. První polibek v seně za kravínem, první (a jediná) jízda na nových bobech s volantem, první výhra v loterii, první milování se všemi dívkami, první rande s tímhle filmem… Je přirozené, že každá další projekce snižuje kouzlo prvochvíle, stejně tak je ovšem jasné i to, že se tu bavíme o filmu, který v kategorii moderní romantický film patří bezpochyby na stupně vítězů. Gerard ani Hilary sice nepatří mezi nejromantičtější tipy, přesto – a dost možná právě proto – jsem na ně čučel, jak tele na nový vrata. (Filmfest Hurghada 2012, 1/67) (29.12.2012)