P.S. Miluji Tě

Jeden z nejoriginálnějších romantických filmů posledních let. A kupodivu není ani tak přeslazený jak se čekalo. Tvůrci drží příběh pevně v rukou a nepovolí ani jednou zbytečný sentiment. Hilary Swank je ztřeštěná, upřímná, dojímavá, rozverná, opravdová, uvěřitelná, strhující, skvostná. Jedna z nejlepších hereček současného Hollywoodu až na jednu jedinou nepovedenou brečící scénu exceluje nevídaným způsobem a zastiňuje trochu nevýrazné kamarádky, svoji matku a dokonce i svého zesnulého manžela. Chytrý a svým způsobem docela napínavý snímek, u kterého si člověk nejen pobrečí, ale i zasměje a občas snad i popřemýšlí. (12.07.2008)

Víte, proč miluji cukrovou vatu? Protože je nechutně sladká a já miluji sladké. Přesně takhle jsou moje romantické chutě ukojeny PS: Miluji Tě. Ukrutně přeslazená romantika, které se těžko odolává. Příběh je vcelku originální, kdy překvapivě brzo, po první hádce a usmíření, které uvidíme, umírá manžel hlavní postavy. Ta se skrze ztrátu snaží dostat, ale pořádně ji pomůže až dopis od jejího mrtvého manžela... První dopis z deseti, které mají změnit její život, do kterého se má navrátit úsměv a láska. Gerard Butler je velmi mužný a každý rychle pochopí, čím si svou manželku zasloužil. Samotná Hilary Swank je konečně pro mě tou krásnou ženou, kterou dokáže být. V některých filmech jsem až bytostně nenáviděl její snahu "nebýt krásnou ženou", ale konečně prokoukla se svým úsměvem a netradičními rysy. Vlastně na co si stěžovat? Ten film je dojemný a sladký, romance každým coulem, která není pro pesimisty a lidi, kteří nevěří v lásku až za hrob.... Možná trochu větší délka, možná chvílemi až příliš romantické, tak jako tak ne čistých 5*, ale velmi dobré a romantické 4*. Gratuluji, po dlouhé době jsem opět cítil z romantického filmu lásku, potěšení a emoce. (23.07.2008)

Tak Frajer42 mě charakterizoval na výbornou jelikož lesba (bo skorolesba) opravdu sem :-D Každopádně film jsem viděla totálním nedopatřením. Stahovala sem sci-fi a stáhlo se mi tohle jelikož nějakej kokot se rozhodl napálit ubohou rákosku a tak pod úplně jiným názvem a obrázkama ukryl tenhle film. Po čtvrthodince nadávání jsem se rozhodla, že si to teda pustím když tam hraje Butler tak to třeba i přežiju. Já kráááva, že sem to nevymazala. Hlavní hrdina filmu mi totiž v tolika aspektech připomíná mého Alíka, že jsem celej film prořvala jelikož mi došlo, že kdybych ho někdy měla ztratit, tak si to půjdu hodit a poprvé v životě mi došlo, že taky není nesmrtelnej. Kolosální panika, úzkost, tuna slz a nakonec překvápko pro Alíka když přišel domů a ve dveřích mu skočila uřvaná rákoska do dveří mektající něco o tom, že jí nikdy nesmí zemřít...Mno co dodat...kdybych to nikdy neviděla byla bych šťastná, ale za to zkurvené nahození emocí a zjištění jak bych šla páchat sebevraždu musím filmu dát 5* a proklejt ho do horoucích pekel, protože tohle se citlivé duši kurva nedělá... (21.05.2016)

Těžké si stěžovat na film, který už svým názvem jakoby varoval „nejsi-li vysoce citlivá, zhruba třicetiletá žena, které sleduje Poštu pro tebe z jiných důvodů, než je sebetrýzeň či sociologický výzkum, miň mě“. K dobrovolnému zhlédnutí jsem se rozhodnul po zkušenostech s jinými, převážně jihokorejskými plačtivými melodramaty, jimiž vyvolané slzy měly příjemně očistný efekt. Peesko je bohužel přitažené za vlasy buď příliš, nebo nepříliš. Příliš precizní načasování záhrobních dopisů… pominu. Jestli Gerry před smrtí prodal nějaký orgán, aby na celou záležitost měl peníze… pominu. Že jsou všichni (dva) Irové podáni jako věčně nezadaní zoufalci, vyčkávající poslušně příjezdu princezny z Ameriky… pominu. Ale nemohu pominout nefér přístup k ženám, o nichž a pro něž by to celé mělo být. Závislost hrdinek na jejich mužských protějšcích je výsměchem slovu emancipace. Holly (Hilary Swank víc sluší vážnější role) se otrocky řídí příkazy možná milého, leč zesnulého, její dvě kamarádky bez výhrad akceptovaly, co se od nich čeká – najít si partnera a zplodit dítě – pročež hledají partnera/plodí děti. Největší tragédie Holly tedy spočívá v jejím osamocení a s tím související nemožností zachovat rod. Ad absurdum je fixace hrdinek na muže dohnána na loďce, kdy jsou po ztrátě vesel schopny jenom sedět a křičet, dokud neumrznou, nebo se pod vlivem „ponorky“ vzájemně nezardousí (zvolené řešení je samozřejmě humánnější a filmovější). Od většího cynismu mne dlouho odrazovala atypicky dlouhá otevírací scéna filmu, kdy o ústředním páru vtipně a bez zábran zvíme většinu podstatného. Celou ji završuje vystřelené oko a nakopnutý palec, s krásnou nenuceností narušující v jiných filmech nenarušitelnou atmosféru, jež předchází dokonalému milostnému aktu. S vyhlídkou více takových momentů jsem se dobral konce a zjištění, že nakonec vážně jde jenom o sladce malinovou červenou knihovnu. P.S., Nezlob se, ale víc než tebe miluji Můj život beze mne. 65% Zajímavé komentáře: k212, mm13, ScarPoul, PetaBlack, Skleni (07.10.2010)

Tenhle film mě nijak nezaujal, a hlavně pekelně mě nudil. Nulová možnost identifikovat se s manželským párem, který brzy rozdělí smrt, si vybrala svou dan, a pokud jsem si všiml, soužití páru na mě nepůsobilo zrovna harmonickou idylkou a za tu chvilku, co byl Butler naživu se stačil se Swankovou pohádat a pak nesmyslně usmiřovat a nesmyslně, a místy až nelogicky, se chovala i hlavní představitelka Hilary Swank, která věrnou lásku až za hrob dokazovala sexem s prvním mužem, který se nachomítl. Dialogy byly otřesné, režie střídala styly bez ladu a skladu, romantická linie se pozvolna vypařila, až tu zbyla pouze jedna romantická scéna, zvolené postupy moc nefungovaly, Swanková se scénářem bojovala statečně a Butler moc prostoru nedostal a konec byl z rodu těch zoufalých. P.S. Nebavilo mě to, bylo to zdlouhavé a podruhé už si to nepustím. 40% (12.01.2010)