Výměna

VÝMĚNA je nejlepší film Clinta Eastwooda za poslední roky. A když napíšu "nejlepší film Clinta Eastwooda za poslední roky", mám tím na mysli "raději bych si pustil tohle kriminální melodrama než jiná" (což v případě boxerského MILLION DOLLAR BABY a válečného diptychu VLAJKY NAŠICH OTCŮ a DOPISY Z IWO JIMY či dramatu TAJEMNÁ ŘEKA bohužel neplatí). Snad poprvé stojí u Eastwooda v centru vyprávění soběstačná a silná žena, která se nevzdává a nepotřebuje mentorskou mužskou postavu pro rady a snad poprvé se neprojevuje odpor vůči institucionalizovaným autoritám v podobě církve. Stylová dobovka, která je žánrově klamavá stejně jako poslední eastwoodovské počiny, je zdánlivě kriminálkou, ale ve skutečnosti melodramatem a protože hlavní úlohu zastává žena, klamání tělem je mnohem přijatelnější než v případě TAJEMNÉ ŘEKY. Jinak se nevypráví o ničem jiném, než na co jsme u Clinta zvyklí: westernové schéma jedince proti přesile zůstává zachováno, ale na rozdíl od předchozích kriminálních (melo)dramat KRVAVÁ STOPA a TAJEMNÁ ŘEKA VÝMĚNA drží pohromadě a postrádá zbytečnou doslovnost zmíněných staromistrovských (v nejlepším slova smyslu) opusů. Zatím nejvyzrálejší (myšlenkově i formálně) Eastwoodovo dílo tak atypicky sleduje ženu, která se ale jako ostatní eastwoodovské postavy nevzdává a chce dotáhnout věc až do konce, ale zjišťuje, že jasnou odpověď nikdy nedostane, protože jednotlivé pohledy nesloží komplexní pohled na jednu historickou událost (na rozdíl od VLAJEK NAŠICH OTCŮ A DOPISŮ Z IWO JIMY). 10/10 (17.12.2008)

Eastwood a nejpevněji držený vzorec. Příběh, který by se dal převyprávět třemi větami, natáhne přes dvě hodiny, ale fascinujícím talentem přinutí diváka si onen čas náramně užít. Každá emoce působí opravdově, Angelina překonává svoje herecké hranice a dobová atmosféra útočí na všechny moje smysly. Nebýt celý film prodchnut velmi věrohodným, nepříjemným a neustupujícím nádechem nelidství, mohlo být ještě lépe. (14.09.2009)

Angelině sice tentokrát Oskara před nosem vyfoukne Kate, avšak to na faktu, že zahrála asi nejlépe od Narušení, nic nemění. Christine Collins je velice silná a cílevědomá žena, která si jde bez přestání za svým - role jako stvořená pro Angelinu a jí podobné. Kdo mi však učaroval ještě více, byl Michael Kelly (CJ z Úsvitu mrtvých), který snad jako jediný (Donovanovo přehrávání jsem schopen zkousnout ve Statusu: Nežádoucím, ale sem se to nehodí) bez přehnaných gest odehrál svůj part s naprostou lehkostí a u scény s rekapitulováním děje, co se stalo na ranči, jsem zažíval přesně to, co jeho postava. Zbytek obsazení jsem ani nezaregistroval (jen na chvíli Malkoviche, Feore opět nevýrazný) a tak se dostávám ke Clintovi, jenž se rozhodl pověsit herectví na hřebík a věnovat se pouze režii. No, jestli to takhle půjde s jeho filmy dál, s Clintem režisérem nebudu mít problém. Trochu mi vadilo časté míchání žánrů, které jsou samy o sobě skvěle zpracovány, ale dohromady působí strašně nekompaktně. Pomoci tak musí technická stránka - kamera a hlavně výprava mi učarovala, stejně jako kostýmy, jen ta Angelina se do těch dvacátých let nehodila. Ale ty výtky neberte příliš vážně, on příběh napsal sám život a jestli to nešlo natočit jinak, tak byl nejspíše žánrový mix jedinou možnou cestou. (05.02.2009)

Formálně vymazlené drama se silným námětem, ale celek bohužel trochu ztrácí na příliš rozmáchlém a nejednotném scénáři. Mrazivé a dechberoucí scény se tak střídají s těmi rozvleklejšími, u nichž jsem si vždycky tak trochu zasteskl, že se radši nepokračuje v takových obrátkách, které byly nastoleny scénou předchozí. Přirovnal bych to k automobilu čekajícímu na semaforech - hned co se rozjede, musí znovu zastavit. A znova. Angelina odvádí solidní, ale nikoliv oscarový výkon (viz Kate Winslet v Revolutionary Road). Za zmínku stojí velmi dobře padnoucí hudba, jež nakonec tvoří poslednímu záběru velmi silné pozadí, což ve výsledku vyvolává podobné účinky jako závěr Gran Torina (kdo viděl, ten ví). Changeling je velmi nadprůměrný film, plné hodnocení mu ale dát nemůžu - protože některé jiné letošní oscarové naděje se mě dotkly víc. (09.01.2009)

Kdo by to před nějakými 40 lety řekl, že nejdrsnější pistolník divokého západu bude na stará kolena točit tak jemná emocionální dramata i se špetkou pečlivě zabaleného citového vydírání uvnitř jako je Gran Torino nebo Changeling? Zatímco Gran Torino je lineární, avšak vyzrálé a přímo rozlučkové (co se Eastwooda jako herce týče) drama, Changeling prochází skrz několik žánrů (ovšem stále zůstává čistě mainstreamové a imho ani není podvratné). Kombinuje emocionální prožitek mateřské lásky, navíc postupně obměňované za sílu odhodlání a boje za spravedlnost s historickým dramatem faktu o tristním fungováním policie a navrch s jednou "bolavou" krimi zápletkou, při jejimž rozluštění se zase vracíme zpět k těm emocím. Přechody jsou plynulé a uhlazené, ale snad díky tomu vyhýbání se extrémům není ani celkový požitek... Tolik extrémní. PS: Angelina sice onu pro sebe netypickou polohu předvedla dostatečně procíteně, ale na zlatou sošku to stačit nebude. 8/10 (29.12.2008)