Persepolis

Málokdy se stane, že bych se na nějaký film podíval bez předchozí přípravy. U Persepolisu jsem to riskl a risk se vyplatil. Musím říct, že především první polovina filmu mě nadchla. Během prvních dvaceti třiceti minut se divák v působivé a hlavně nenásilné zkratce dozví něco málo o Islámské revoluci, o nadějích které přinesla i o krutém vystřízlivění které následovalo. V závěru film sice ztrácí tempo (možná to byl tvůrčí záměr?), ale i tak se jedná o velice kvalitní film. Dodatek - výtvarná stránka filmu je naprosto luxusní! (21.07.2011)

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... (17.02.2008)

Momentálne určite najtvrdší animák na trhu. Kedže je film animovaný, súťažil vo svojej kategórii s (viac-menej) detskými filmami ako 'Ratatouille' a 'Surf's Up', čo nie je primerané a adekvátne, ale budiš. Tvrdý kriticizmus doby a protichodných svetov je zrejmý a súčasne žiadny. Nesnaží sa moralizovať ani ukazovať vinu, rozpráva. Neviem čím, ale moje myslenie to nikam neposunulo. Ani s vedomím, že je príbeh asi do istej miery autentický. 75%. (21.04.2008)

Jak tento film charakterizovat? Je to příběh o tom, že svoboda něco stojí a ten, kdo opustí vlast se už nikdy nemůže cíti celý. Natočen podle veleúspěšného komiksu režisérky, který zas zachycoval zážitky z jejího dětství a dospívání. Ukazuje nám Irán, jak ho většinou neznáme, protože ho většinou známe jen z televizních zpráv. - A dodala bych: 1)Vůbec to není jen rozpohybovaný komiks - políčko popolíčku, jak jsem dopředu slyšela. Mnohé scény ubyly, to se dalo čekat, celé se to do filmu nemohlo vejít, ale mnohé zas na oplátku přibyly. Dozvěděla jsem se tak o věci zas o něco víc. Forma není zásadně odlišná od komiku, ale z možnostmi filmu se tu , zdá se mi, pracuje velice pěkně. 2) Svoboda tu není, jak tu kdosi napsal spjatá z Leninem nebo komunismem. To že dva členové Marjaniny rodiny byli komunisté je prostě součástí historie. Sama Marjane nikdy nikde nanaznačovala, že by, po krátkém období v děství, uvažovala o světě z pozic marxismu -leninismu. Marxistkou byla přesně po té co se cítila být prorokem :) a to cosi vypovídá. PS: Pro mně je plus i to, že ve filmu více vynikla má oblíbená postava z komiksu, totiž Marjanina babička. Zkrátka, já tomuto filmu nemám, co vytknout. Udělal mi opravdu radost. (15.12.2007)

Punk is not DED! Persepolis není geniální či inovativní. Není ani bezchybný. Ovšem díky zpracování, příjemně trefnému nadhledu a především díky upřímností čišící výpovědi o dospívání v Iránu i emigraci, je Persepolis odzbrojující záležitostí. Vyšperkovanou milými detaily (třeba takový animovaný Derrick) a úžasnou hudební složkou. V konečném důsledku je tak autobiografické vzpomínání Marjane Satrapi filmem naprosto okouzlujícím, kterému animovaná podoba dodala na síle. Což však Vincenta Paronnauda znalé po dospěláckém komiksu Padoucnice asi jen těžko překvapí. Persepolis obstojí i proti drtivé většině kvalitní hrané artové produkce. Co obstojí, on tu většinu o pěkný kus převyšuje a stává se tak nejlepším animovaným filmem od dob Tria z Belleville. PS: Předloha je sice zajímavější a dějově obsáhlejší, ale není tak emotivní a podmanivá. (13.12.2007)