Pevné pouto

Jako fantasy příliš okázalé, jako detektivka víceméně bez pointy, jako thriller bez stupňovaného napětí, jako rodinné drama stejně dysfunkční jako sama rodina. Výsledek je příliš artově rozpačitý bez jakékoli retro nálady, film je někde na pomezí všech žánrů a žádného se nedotýká natolik, aby zaujmul. The Lovely Bones je někde mezi jako samotná hlavní hrdinka nehledě na to, že Jackson je úplně mimo. (06.02.2010)

║Rozpočet $65miliónov║Tržby USA $44,114,232║Tržby Celosvetovo $94,894,448▐ Tržby za predaj DVD v USA $11,446,006 //počet predaných kusov 692,400 ║ Režisér Peter Jackson si zobral až priveľké sústo na to aby to zvládol k úplnej dokonalosti, takéto dramatické nadfilmy skôr sedia M. Night Shyamalanovi, či nedávno tématicky podobne opäť prerazil Alex Proyas. Ale aj tak miestami si počínal Jackson neskutočne dobre, nájde sa tu niekoľko silných intenzívnych scénok čo sledujúceho naplno vtiahnu do deja a emočne ho ždímajú, k tomu snový "nebeský" vizuál je úžasný ale nie celkom využitý pre hlbšie vystuženie príbehu ako určite bolo v samotnej podstate plánované, mladá Saoirse Ronan je v prvej tretine filmu fantastická, potom tak trochu na škodu príde akási stagnácia kvôli jednotvárnosti scenára, takého Stanleya Tucci som ani v tej zápornej úlohe nespoznal, do tejto úlohy vložil veľa a dal jej rozmer aký u takýchto postáv nevidno, ostatný hrajú tiež prim, na škodu príde Mark Wahlberg ktorému chýba väčší priestor aby svoju postavu mohol viac rozviť. Asi ako najmenej výrazná súčasť filmu tu príde hudba od neznámeho Briana Eno, možno taký James Newton-Howard by to vizuálne kúzlo čo film mal vytiahol o niečo vyššie. V konečnom výsledku som spokojný ale potenciál príbehu pri určitom doladení by mal na omnoho viac. /80%/ (01.03.2010)

Moc dlouhé, místy velmi nezáživné, plné obrazů, které by se možná na fotografii vyjímaly lépe. Občas mi to přišlo jako dva tři filmy smíchané dohromady. Jediné, co mi v tomhle filmu sedělo, byla hudba, dokonale uměla doplnit ty obrázky, které mi film chtěl ukázat. Ty obrázky uměly být pěkné, ale jako 135 minutový film nefungují. Umí to být dojemné, ale to každý film, kde zavraždí něčí dceru, kde mluví zesnulý o odchodu, tom konečném. Možná jsem moc čekala něco více jiného, něco více napínavého, něco s lepším příběhem; tenhle moc dobře nešlapal, navíc ten konec tomu moc nepřidal (to chtěl tvůrce říct "Boží mlýny melou"?). Lepší 2*. (28.06.2010)

Prvních cca 30 minut jsem to Jacksonovi žral i s navijákem a u scén jako "první polibek" a "Susieina smrt" jsem neměl daleko k emocionálnímu rozkladu. Jenže Jackson nezná míru a nemá ani šajna, jak by měl nebeské výjevy zobrazit. Jeho pojetí sterilních digitálních omalovánek je sice dokonale zpracované, ale z hlediska emocionálního naprosto chladné, sterilní a po pár minutách tamních dýchánků i otravné. Ani to by ale tolik nevadilo, kdyby scénář alespoň trochu spěchal k finálnímu řešení, zaměřil se více na postavy a nepostával věčně na místě a nenechával Jacksona masturbovat nad vizuálním pozlátkem a technickou stránkou obecně. Pevné pouto by mohlo mít bez problémů o 30 minut míň a šlapalo by jako hodinky. Takhle má přes dvě hodiny, přičemž celá prostřední část trpí zbytečnou natahovaností a co je úplně nejhorší, dává smysl opravdu jen těm, co čekají letní blockbuster o tom, jak si jedna holčička hrála v nebíčku. Proč Wahlberg nevybere bankovní účet a nevyvolá všechny fotky naráz (vzhledem k bohatým rodinným večeřím by to rodině zřejmě neublížilo)? Proč každá postava projde kolem Tucciho domu desetkrát (a to už s podezřením), než se odhodlá k činům? Proč chce Wahlberg zmlátit Tucciho a ne hledat především důkaz? Zkrátka a dobře, proč je ten scénář tak neuvěřitelně tupý a místo logice se věnuje všem možným postavám než té hlavní? "Konečně jsem si uvědomila, co jsem provedla," říká Susie ve chvíli, kdy dostává Marky Mark nakládačku, já měl ale pocit, že k uvědomění nedošla sama (jak by tomu mělo být), ale proto, že Jackson potřeboval opět zahrát trochu na city a využít delší dobu nevyužitý slow-motion. Neříkám, že mě Pevné pouto neoslovilo (výkon Saoirse Ronan a hned několik scén patří mezi kinematografické skvosty), jen mám dojem, že to celé mohlo dopadnout o pořádný kus lépe. Stačilo by, kdyby na Jacksona dohlížel někdo s bičem a mlátil ho za každou nadbytečnou kudrlinku do krve. Zasloužené komerční fiasko se zdviženým varovným prstem na fanoušky Hobita. (19.03.2010)

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)