Pevné pouto

Žánrová všehochuť, emoční smršť, dokonalí herci a hlavně neočekávaná podívaná. Peter Jackson natočil veskrze intimní příběh, kde i ten nejvelkolepější trikový záběr zůstává osobní touhou. Dějově si možná vystačí s nejjednodušší premisou, ale napětí, slzy a skvostná kamera mě na to nenechaly pořádně ani pomyslet. Komplexní a rostoucí zážitek. (05.01.2010)

Je fajn, že Jackson jede proti zažitým konvencím při budování napětí. Po chvíli vás ovšem všechny ty makro detaily digitální kamerou a bezpohlavní nebeské výjevy začnou ubíjet stejně jako smutný kukuč nebohého táty od rodiny. Řemeslná síla a řvoucí kotel nápadů, hlavní devizy kdysi nápaditého režiséra, dostávají po několika výborných jednotlivostech (přípravy vraždy, kukuřičné pole) těžký knokaut od vycizelované nebeské selanky. Jak moc tomu chybí silná umělecká vize si člověk uvědomí u bezradné montáže Susan Sarandon i dalších zbytečných exkurzů do duhového nebe. A u toho rampouchového konce se máme vážně ukájet tím, že na každého jednou dojde? (03.01.2010)

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)

Strašně, ale úplně příšerně, mě tam rozčilovala ta digitální kamera, ten digitální svět a umělotina, ve kterým se příběh odehrává velkou část filmu. Určitě to ale není špatný. Právě naopak. Pevné pouto je supr film. Vždyť to taky točil TEN Peter Jackson, a jako režisér rozhodně špatnej není. Ani nemůže, když už toho má tolik za sebou. Každopádně všecko ostatní má na kraji geniality. Knižní příběh, speciálně hudba, ale i herecké výkony. Všecko tu šlape jako po másle a tak to má být. Dokonce jsem ani netušil, že mě film tak snadno dokáže z minuty na minutu měnit náladu z hnusné na ještě hnusnější. Ale jde to. Fakt to jde. A stačilo k tomu jen to, když se úhlavní sračka minula před kamerou. Víc zhnuseně jsem se fakt dlouho necejtil. (29.03.2010)

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)