Pevné pouto

Tohle se Jacksonovi nepodařilo. Přehání to s vizuální stránkou a zapomíná na děj. Příběh je celkem nudný a postupuje velmi předvídatelně. Asi za to můžou všechny ty peníze, co na to měl, jinak si neumím vysvětlit, že velmi podobná Nebeská stvoření fungovala prakticky skvěle, kdežto tady jen přešlapujeme na místě. První opravdu špatný film Petera Jacksona. (09.01.2010)

Kde nic není ani smrt nebere (scénář) a méně znamená mnohdy více (triková stránka). Předkládané obrazy jsou sice nejednou nádherné, ale emočně naprosto vyprázdněné. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Peter Jackson dojede na syndrom provázející tvorbu Tarsema Singha. A přitom to v úvodní půlhodině má všechno potřebné, včetně u tohoto typu snímku tolik potřebných zmiňovaných emocí. O to více bolestnější je zbytek stopáže, jelikož výtečný "prolog" akorát dokazuje, že by to bývalo šlo i jinak. Kupříkladu více v náznacích namísto okázalých CGI krajinek. (03.01.2010)

Prvních cca 30 minut jsem to Jacksonovi žral i s navijákem a u scén jako "první polibek" a "Susieina smrt" jsem neměl daleko k emocionálnímu rozkladu. Jenže Jackson nezná míru a nemá ani šajna, jak by měl nebeské výjevy zobrazit. Jeho pojetí sterilních digitálních omalovánek je sice dokonale zpracované, ale z hlediska emocionálního naprosto chladné, sterilní a po pár minutách tamních dýchánků i otravné. Ani to by ale tolik nevadilo, kdyby scénář alespoň trochu spěchal k finálnímu řešení, zaměřil se více na postavy a nepostával věčně na místě a nenechával Jacksona masturbovat nad vizuálním pozlátkem a technickou stránkou obecně. Pevné pouto by mohlo mít bez problémů o 30 minut míň a šlapalo by jako hodinky. Takhle má přes dvě hodiny, přičemž celá prostřední část trpí zbytečnou natahovaností a co je úplně nejhorší, dává smysl opravdu jen těm, co čekají letní blockbuster o tom, jak si jedna holčička hrála v nebíčku. Proč Wahlberg nevybere bankovní účet a nevyvolá všechny fotky naráz (vzhledem k bohatým rodinným večeřím by to rodině zřejmě neublížilo)? Proč každá postava projde kolem Tucciho domu desetkrát (a to už s podezřením), než se odhodlá k činům? Proč chce Wahlberg zmlátit Tucciho a ne hledat především důkaz? Zkrátka a dobře, proč je ten scénář tak neuvěřitelně tupý a místo logice se věnuje všem možným postavám než té hlavní? "Konečně jsem si uvědomila, co jsem provedla," říká Susie ve chvíli, kdy dostává Marky Mark nakládačku, já měl ale pocit, že k uvědomění nedošla sama (jak by tomu mělo být), ale proto, že Jackson potřeboval opět zahrát trochu na city a využít delší dobu nevyužitý slow-motion. Neříkám, že mě Pevné pouto neoslovilo (výkon Saoirse Ronan a hned několik scén patří mezi kinematografické skvosty), jen mám dojem, že to celé mohlo dopadnout o pořádný kus lépe. Stačilo by, kdyby na Jacksona dohlížel někdo s bičem a mlátil ho za každou nadbytečnou kudrlinku do krve. Zasloužené komerční fiasko se zdviženým varovným prstem na fanoušky Hobita. (19.03.2010)

Peter Jackson ztratil soudnost a stal se z něj povrchní megaloman se sklonem ke kýčovitosti. Když řeknu, že co se plytkosti děje a dialogů týče, je na tom Pevné Pouto podobně jako Emmerichovo 2012, ani zdaleka nepřeháním. Až na to, že u rádoby silného dramatu je tato skutečnost mnohem smutnější. A u té sekvence s nešikovnou babičkou jsme se jako měli smát? Já jsem si u ní tedy spíše vzpomněl na trapnou českou Pánskou jízdu s Martinem Dejdarem. Vyrovnání se se ztrátou člena rodiny mělo být znázorněno tím, že tatínek se nechá zmlátit, maminka odjede kamsi na venkov trhat jablka a sourozenci se tváří jakoby nic? Dělá si ze mne Jackson srandu? Odrežírováno a zahráno je to sice s přehledem, ale co naplat, když po každém moudru, které postavy vypustily z úst, jsem měl nutkání zacpávat si uši a kroutit hlavou, jak to znělo uměle a povrchně. Když pak usměvavé dětičky začaly pobíhat po kukuřičných lánech, vybavila se mi strašlivá závěrečná scéna z Knowingu (ale to aspoň mělo koule celej předchozí děj), já film definitivně odepsal a zbytek stopáže už jsem se jenom bavil dalšími přicházejícími klišé. PS: Kdo se toto odváží srovnávat s Fontánou (se kterou to má společné jen část tématu a Rachel Weisz), a to ať už pozitivně - "je to stejně dobré", tak i negativně - "je to stejně špatné", anebo vizuální a dějovou stránku hodnotit lépe než u Avataru, je buď hloupý, anebo slepý. PS2: Tenhle člověk kdysi natočil Braindead OMG :´( (04.01.2010)

Ó, áno. Rozporuplnosť je úplne na mieste a ja som spravil veľkú chybu, že som si neprečítal pár upozornení, ktoré obsahuje nemalá časť tunajších komentárov. Keby som totiž začal film pozerať s vedomím, že obsahová stránka filmu nemá nič spoločné s komornými drámami na tému strata dieťaťa, ale že sa bude jednať skôr o taký Jacksonov malý súkromný experimentálny gýč, bol by som možno zhovievavejší. Tá fantazijnosť sa mu asi príliš zaryla do podvedomia a bez uváženia ju používal aj vtedy, keď ju vôbec nebolo treba. Stačilo použiť depresívnejšie farby na udržanie thrillerovej atmosféry, zmierniť komickosť niektorých scén, ktorá vôbec nebola na mieste a vycibriť dialógy tak, aby nemal divák pocit, že polovica z nich bol inšpirovaná výstupmi postáv zo súčasných telenoviel. Príbeh má totiž neskutočne silný potenciál zaujať, herecké kreácie veľmi prekvapili, hudobná zložka si udržiavala od začiatku do konca neskutočnú fazónu, škoda toho ostatného. 60%. (10.01.2010)