Pevné pouto

Velice rozporuplný film - zatímco vizuální efekty v čele s nádhernými sceneriemi mezisvěta dodávají tomuto mystickému místu potřebně fascinující nádech, tak myšlenkový obsah, logika, či jakákoliv hmatatelná sdělnost zcela chybí. Ovšem i tak patří tato obrazová onanie stále k tomu nejlepšímu z filmu, neboť se v ní aspoň neprojevuje plytkost a faktická bezobsažnost scénáře, kterou se navíc Pevné pouto snaží tak nestydatě a okatě zastřít patetickým emocionálním návalem (pár míst evokuje Twilight). Na druhou stranu vedení kamery a střih byli vážně dost dobré, Jackson není břídil. 5/10 (03.01.2010)

Moc dlouhé, místy velmi nezáživné, plné obrazů, které by se možná na fotografii vyjímaly lépe. Občas mi to přišlo jako dva tři filmy smíchané dohromady. Jediné, co mi v tomhle filmu sedělo, byla hudba, dokonale uměla doplnit ty obrázky, které mi film chtěl ukázat. Ty obrázky uměly být pěkné, ale jako 135 minutový film nefungují. Umí to být dojemné, ale to každý film, kde zavraždí něčí dceru, kde mluví zesnulý o odchodu, tom konečném. Možná jsem moc čekala něco více jiného, něco více napínavého, něco s lepším příběhem; tenhle moc dobře nešlapal, navíc ten konec tomu moc nepřidal (to chtěl tvůrce říct "Boží mlýny melou"?). Lepší 2*. (28.06.2010)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Pojďme si spolu zapřemýšlet. Kolikrát už jsme viděla téma jemu podobné. Kdy se mladé děvče octne ve spárech psychopata, nepřežije a rodina tak utrpí ztrátu a bolest?? Ale viděli jste ho už někdy takhle natočené?? Já tedy ne… Slzy mi střídali úsměv a naopak… Peter Jackson dokázal udělat z prostého příběhu zážitek… A mě nezbývá než odpustit mu i ten příšerný konec a jít do své hlavy poslouchat pláč :-) (10.01.2010)

Hloupý film. Prvních 30 minut teda bylo dost napínavých, ale velmi prvoplánovým způsobem, což mi vadilo. Film si totiž takovým neférovým způsobem pohrává s divákem, chce po něm, aby přistoupil na hru - což jsem nedokázal. Jenže tu první půlhodinu se alespoň něco děje. Protože zbytek už je pouhá ždímačka citů a nuda. S filmem jsem se prostě dokonale minul. A fakt jen zírám na zdejší hodnocení. No ale pak si vzpomenu na hodnocení Avatara nebo třeba Sedmi životů a už se tak nedivím. Pro někoho jsou Pevné pouto mimo jiné překrásné obrazy, pro mě učebnicová esence kýče. PS: Je to něco, co bych sám do sebe neřekl, ale ke konci už jsem skoro všechny scény, ve kterých nebyl Stanley Tucci, jen projížděl. (18.01.2010)