Pátek třináctého

Začátek malinkého utrpení. Jason Voorhees nikdy nebude mým oblíbencem. Otázkou je, jestli s čím dál víc plesnivějšího a červama prolezlejšího xichtu se zastaralou maskou a mačetou jde vůbec něco víc vytřískat, když už natočili 9x to stejný, a ani to desáté, omlazané scifi nestálo za nic. Je opravdu smutné, když ho po deseti pokusech musel pumpnout až Freddy, což považuju za lepší biják než všechny samostatné P13. Vrchol série podle mýho přichází se třetím dílem. (13.10.2013)

Horor naivní a debilní. Bez omezení. Do televizního vysílání zařazen stylově den po pátku třináctého (mimochodem, v ten den mi nic nevycházelo, aniž bych si byl vědom, co je to za den). Několik lidí je zde srandovním způsobem zabito psychopatem, jehož tvář ani jednou neuvidíme (pokud tedy závěrečná pointa nebyla opravdu zamýšlena tak, jak se zdálo, ale něco tak debilního už přesahuje i ty nejkrajnější meze). Ona je skutečně legrace sledovat partu nedomýšlivých jedinců, kteří nejspíš pravidelně absentovali na matiku (To už jsme jenom tři? Čert to vem), a kteří se postupně vytrácejí na zaručeně opuštěná místa, aby měli jistotu, že jejich smrt nebude zaznamenána jiným retardem. Ale bavil jsem se upřímně, stejně tak upřímně jsem nechápal, že ve stejném roce vzniklo třeba Osvícení, horor o sto procent děsivější a ani dnes nebudící smích. Pátek třináctého je počátkem jedné poměrně dost známé série, na které si vystavěl portfolio jeden poměrně dost známý vrahoun (zde paradoxně nevystupující), také je to poměrně dost špatné hororové béčko, které zvlášť v nekonečně natahovaném finále poměrně dost prudí. V osmdesátém roce to možná byla velmi spolehlivá antikoncepce (jestli vám nedocházejí souvislosti, asi dost nekoukáte na horory), dnes však zůstal jenom neplánovaně směšný teen horor s lacinými triky a zcela bez atmosféry. 60% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, ScreamJay, Dan9K, JohnnyD, liuk, Hopper, miron (16.10.2006)

Tento prvý Piatok 13 je jasné nízkorozpočtové B-éčko. Ale za ten rozpočet čo mali tvorcovia to dopadlo slušne. Režisér Sean S. Cunningham(ktorý okrem tohto nemá na konte nič významné) a scenárista Victor Miller(pôsobil len na scenároch a len na Piatkoch 13 a to:1,6,8,10 a FvJ) mali k dispozícií len $700,000(ale taký TCM ´74 mal len 140 000) a tak vyskakovať s trikmi nemohli, klasické zabodnutie sekery do hlavy či podrezanie krku bohate stačilo. Hlavne to nebol len ďalší tuctový horor kde sa vraždí sem a tam. Tu ide hlavne o atmosféru, Vrah ktorého identitu sa dozvieme až na samom konci filmu sa len objaví zriedka a aj to keď ide na vec. Veľkým plusom pre tento film bola hudba, na to či či či ha ha ha sa nedá zapomenút doteraz. Mám rád tieto Main Theme jednotlivých hororou tak ako u Haloween, či Nightmere aj tu je to proste 50% filmu resp. atmosféry. Režisér Sean S. Cunningham spravil to čo vystihuje veta Za málo peňazí veľa muziky. Inšpirujúce pre ďalšie a ďalšie horory bola predovšetkým kombinácia dvoch hlavných aspektov ktoré som už tuším v nejakej svojej recke spomínal: mladosť a prostredie. Mladí ľudia umierajú lepšie než starci, mladí ešte vedia utekať a majú silné hlasivky a čo sa prostredia týka. Nejaký zámok či hrad z filmu Dracula či Frankensteina je síce pútavý, ale chatkový tábor pozná každý z vlastnej skúsenosti tiež aj ako cestu na WC počas noci. Takže čím viacej sa divák stotožní s prostredím tým je väčšia šanca že sa bude báť. Možno toto všetko vtedy nevedel ani samotný režisér, no mi to už vieme :) Celá recenzia: TU (03.05.2006)

Přímočarý a zábavný slasher s chytrým nápadem, že většinu filmu není jasné, kdo vlastně osazenstvo kempu u Crystal Lake masakruje. To je navíc podáno účelnou formou, kde kamera chvílemi zastupuje pohled vraha a chvílemi je prostě filmovou kamerou ukazující určitou scénu, přičemž vzniká napětí v tom, že ne vždy je okamžitě jasné, jakou roli v konkrétním záběru zrovna kamera má. Navíc film drží jednotu místa a času, takže vše je kompaktní a napínavé. (13.04.2009)

První whodunnit camp slasher. Inspirace veleúspěšným Halloweenem je jasná - i tady tajemný vrah krájí teenagery - ale dochází k několika posunům. Narozdíl od nekrvavého Halloweenu se tu tlačí na gore, které je díky Savinimu nápadité a nepříjemně přesvědčivé, identita vraha není známa od úvodní scény, ale naopak se ji dozvídáme až na konci, a zásadně se mění i kulisy - vrah neřádí na maloměstě plném lidí, ale zabíjí v odlehlém táboře u jezera, kde skupina hrdinů není ve svém domovském prostředí a kde jsou odkázáni jen sami na sebe. Scénář nepřekračuje originalitu a sofistikovanost strašidelné historky od táborového ohně, což posiluje dojem, že jde jen o samoúčelný gorefest a shocker pro teenagery, což Pátek taky je. Nad podobné filmy ho nepovyšuje nějaký umělecký přesah, ale že je dobře odvedeným řemeslem - od stylového úvodního titulku s rozbitím skla, přes romantický přírodní setting, pěkné holky a parádní Saviniho krvavé efekty, až po památnou závěrečnou lekačku. Ta byla inspirovaná lekačkou na konci Carrie, ale zatímco tam šlo o laciný jumpscare na konec, tady působí závěrečná lekačka mýtotvorně (končíme zjevením Jasona, který od dalšího dílu převezme sérii). Kapitolu samu o sobě pak představuje ikonický hudební motiv, který nám po vzoru Čelistí zvěstuje blízkost vraha a zásadně přispívá k ponuré atmosféře. To vše dohromady dává solidní bilanci, ale kvůli absenci děje a zajímavějších postav/herců mě to s odstupem času jako celek nudí. Napínavá mi přijde jen scéna v umývárně a užívám si romantické prostředí tábora v lese u jezera. (22.10.2006)