Oni

Velmi příjemné překvapení. Na první pohled se může jednat o velmi jednoduchý horor o tom, jak se může jedna noc na chalupě stát bojem o přežití. Jenže v jednoduchosti je někdy síla a právě to je příklad tohoto snímku. Zde totiž nejde o nějaké samoúčelné masakry a ukazování různých tělních tekutin, jak jsme v posledních letech u amerických hororů zvyklí. Zde jde hlavně o budování strachu a napětí a opravdu to funguje. Vrahové totiž nejsou žádní tupci, kteří celou dobu pronásledují se sekerou v ruce oběti po baráku a postupně jich na obou stranách ubývá. Tihle vrahouni jdou na to pomalu. Bouchají do dveří a oken, nechávají nápisy na oknech a občas se zjeví nepozorovaně za věčně vykulenou Liv Tyler. A opravdu ta atmosféra většinu času skvěle funguje a u pár scén mi naskakovala husí kůže. A finále mi taky udělalo radost. Pro ty co mají všech těch nechutných Hostelů a Sawů plné zuby a chtěli by konečně něco atmosféričtějšího, nelze než doporučit. (19.10.2008)

(55%) ONI – obyčejný, průměrný avšak neškodný horůrek, který díky krátké stopáže nenudil a v rámci jednohubky vcelku zabavil. Opravdu nemá cenu zde něco dlouze rozebírat. Některé scény se vydařily. Chvílemi došlo i na napětí. Krvavých scén zde moc nebylo krom finále, které jsem ocenil. Pro hlavní hrdiny to nedopadlo moc dobře. Maskovaní ONI mě spíš pobavili. Zezačátku mi vůbec nesedlo hlavní herecké duo, ale po čase jsem si na ně zvykl a neřešil je. Toť vše. (16.04.2018)

Totální výsměch. Fungovalo to pro mě jen těch pár minut, kdy se příchozí opakovaně ptají na Tamaru a pak osamocené Liv tlučou na dveře (v obou případech nic, co bychom už dobře neznali z FUNNY GAMES a MOTELU SMRTI). Jak nastoupily masky, nedokázal jsem to brát vážně (a když se na konci dlouze dívaly na své oběti na gauči, připadaly mi silně retardovaně) a navíc nastoupila vláčná nuda v podobě nahánění se po domě a venku a z dálky předvídatelných zvratů a lekaček. Záběry, kdy některý ze zabijáků nepovšimnut stepuje dlouhé vteřiny v pozadí působily dobře v trajleru, ale ve filmu jsem je přijímal naprosto lhostejně. Úděsné. Nějaké ty body ještě tak za Liv v posledním tažení, ale když si vzpomenu, jak mě celou dobu srala ta kvedlavá kamera... ne, nic nebude. (11.11.2008)

Autentická rekonstrukce, neambiciózní příběh. Debutující Texasan se za svůj temný snímek přesto nemusí vůbec stydět. I když uspokojivá odpověď po celý film nepřichází, máme tu milenecký pár, který zrovna čelí jedné na první pohled radostné události, která se ale radostnou nestala a trojici nejprve drzých, posléze po krvi prahnoucích vrahů. K tomu všemu odlehlé rodinné sídlo kdesi u lesa a depresivně samoúčelná jízda se standardními postupy může začít. Oni, Cizinci, The Strangers, chcete-li, znepokojují prakticky od prvních náznaků psychického pronikání do domu, přičemž záhy velmi sympaticky vygradují. Nevybíravý „happy-end“ už je pak třešničkou na dortu, který zachutná zhruba tak, jak máte jeho ingredience rádi. Zhruba po 45 minutách ale zbytečně přicházejí očekávané zvraty (zastřelení kamaráda, nefunkční rádio), nelogické kroky a rozhodnutí, nicméně leccos vynahradí právě na americké poměry atypický závěr, opepřený provokativním dojezdem. Lekl jsem se několikrát, přičemž na první pohled „obyčejné“ scény (v pozadí se vynoří maskovaný týpek) mrazí dokonale. The Strangers leccos upřímně přiznávají, takže hodně silné ***. (06.11.2008)

„Nabudúce už to pôjde ľahšie.“ Toto je jeden z tých hlúpych hororov, kedy by ste na mieste hrdinov urobili asi milión iných vecí a o 15 minút by ste sedeli vo vyhriatej policajnej kancelárii s kávou a manželka vás upokojujúco škrabkala po chrbte. Liv Tyler a Scott Speedman však nie sú vy. Ako pár sú síce vcelku sympaťáci, ale s logickým riešením vzniknutých problémov je to podstatne horšie. Neviete, či zúriť, plakať, smiať sa alebo ísť na hodinu na záchod a vrátiť sa až na záverečné titulky (a ušetriť si tak kopu nervov). Ani nebudem písať všetky tie bludy, ale aspoň jeden príklad: „oni“ majú jednu sekeru a hrdinovia brokovnicu, napriek tomu proti „nim“ nemajú šancu (hádzať to na neskúsenosť je blbosť, aj „oni“ to robili prvý raz, je to jasne povedané). A to vôbec neriešim neetický problém tvorcov, ktorí skopírovali o dosť pôsobivejší (obsahoval tiež nelogické veci, ale atmosféra bola stokrát desivejšia) francúzsko-rumunský polokultový kúsok Ils (a ani to na rovinu nepriznali aspoň v titulkoch). Občas to chytí trocha príjemne nepríjemný drajv (kto to je? Čo chce? Nestojí kúsok odo mňa v tme a nenačahuje sa po mne práve?), ale to je asi tak všetko. 30% (28.05.2011)