Ozvěny mrtvých

Čekal jsem příliš mnoho, namlsaný vysokým hodnocením a nadšenými komentáře, a nebýt toho, možná bych byl i spokojenější. Ozvěny mrtvých jsou žánrovým průměrem, který neurazí, ale ani nenadchne, ať už jde o scénář, obsazení a herecké výkony i režijní práci. Vcelku předvídatelný konec. Začátek s dětským motivem vypadal nadějněji než samotný průběh a rozuzlení, místy jsem cítil zjevnou inspiraci jinými slavnými filmy, např. u černocha z parku se mi vybavila postava z Kubrickova Osvícení. Celkový dojem: 55 %. (20.05.2008)

Fajn mood konce devadesátek a snaživé budování atmosféry, ale Stir of Echoes má tu smůlu, že v tomhle období vznikla celá řada výborných mystery thrillerů na které se ani náhodou nechytá. Ve druhé polovině tempo trochu slábne a jako horor to taky moc nefunguje - děsivé to není skoro vůbec. I když je ale pointa od začátku průhledná a hlavní hrdina k ní postupně lineárně dojde, vcelku se mi líbilo ono spojení nadpřirozena a reálného zla. Načrtnutá mytologie mi navíc tak trochu připomněla The Shining a vůbec bych se nezlobil, kdyby v podobném duchu vzniklo nějaké soudobé volné pokračování (však víme s kým). (14.08.2023)

Tak tenhle duchařský thriller na mě zapůsobil velmi sympatickým dojmem. Ať už mám na mysli nápadité zpracování, které má hlavu a patu a nenechává za sebou žádná děravá místa, nebo herce v čele s mým oblíbencem Baconem, jenž se chudák pořádně nadřel. Byť námět silně zavání Šestým smyslem, konečná podoba je diametrálně odlišná. Stir of Echoes nesází toliko na nadpřirozeno, jako spíše na celkem reálné řešení poněkud zvláštních a tajemných věcí, kterým jsou naši hrdinové vystaveni, a v konečném součtu působí spíše jako napínavé mysteriózní drama, než-li pravý horor. Ovšem to nic nemění na tom, že David Koepp odvedl skvělou práci a jeho přispění do nekonečné řady duchařských filmů patří k těm vůbec nejlepším.. (24.08.2012)

Kevin Bacon vidí mrtvé lidi, a ti mrtví od něj něco chtějí. Co? Na to bude muset přijít než se úplně zblázní… Divím se, že mi Ozvěny mrtvých dosud unikaly. Je v nich všechno, co by mělo ve správném hororu být, především ale atmosféra, která nedá vydechnout od první do poslední minuty. Při sledování stále více vyšinutého (kopajícího) Kevina Bacona si nejde nevzpomenout na Richarda Dreyfusse a to, co předváděl v Blízkých setkáních třetího druhu, z milého synka mrazí, scény hypnózy jsou taky dost dobré, a navíc pořád to „něco“, co visí ve vzduchu. Napadá mě srovnání s Téměř dokonalým zločinem, které je proti Ozvěnám jen slabé kafíčko. Davide Koeppe, nechtěl byste zase někdy zfilmovat nějakého Kinga? (25.06.2012)

Dnes už skôr mierny nadpriemer, ktorý nemá súčasného diváka po všetkých tých duchárskych hororoch posledných dekád čím prekvapiť. Všetko je ale prehľadné, nečaká nás žiaden mindfuck, čo môže ale práve pre mnohých predstavovať problém. Čiže nie, žiaden Šiesty zmysel nás nečaká. Skôr mi film pripomenul istým spôsobom Blízke stretnutia tretieho druhu, kto videl, chápe. Zaujme polemika o povahe pomsty, tunajší duch totiž vlastne vôbec nestraší, ide mu o večný pokoj a načo sa zbytočne po smrti rozčuľovať. Jasný cieľ ale má. No a v jadre sa rieši zase kríza blížiaceho sa stredného veku u chlapa, ktorý sa môže tešiť na ďalšieho potomka a jeho následné chovanie môžeme chápať ako metaforu vlastnej neistoty. (21.03.2021)