Amazing Spider-Man

Na jednu stranu je tvrzení, že superhrdinské komiksy jsou čtení pro děti a teenagery, samozřejmě nesmyslný předsudek. Ovšem pokud o některé ze zavedených komiksových sérií lze právě tohle tvrdit, pak je to Spider-Man. Stejně jako jiní superhrdinové i Peter Parker se svými čtenáři dospíval a dostával temnější odstíny, ale v jeho jádru i přes všechny Venomy, úmrtí jeho blízkých či tragické zvraty zůstal v jádru obyčejným mladíkem, pro něhož jeho superhrdinská dobrodružství představují katalyzátor dospívání. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se filmový Spider-Man dočkal rebootu "již" deset let po prvním díle v režii Sama Raimiho. Za tu dobu totiž dospěla nová generace diváků. Nicméně pro dnešní mládež působí cokoli starší pár let jako prehistorie, což ovšem není tolik dílem ignorace, jak rádi tvrdí někteří přemoudřelí geronti starší třiceti let, ale příznak či produkt soudobé nabobtnalé multimediální popkultury, která neustále chrlí stále nové vjemy. Dnešní teenageři nejen že nebudou koukat na deset let staré filmy, protože mají řadu jiných podnětů k zábavě, ale dost možná by je starý Spider-Man ani neoslovoval. V tomto ohledu se kinematografie přiblížila televizi, kde také pro každou novou generaci vznikají rebooty či alespoň proměny velkých franšízových superhrdinů. Filmovému průmyslu to rozhodně vyhovuje, neboť právě coby průmysl nemůže jen čerpat rentu ze starých produktů, ale naopak musí v rámci ekonomického koloběhu neustále produkovat nové tituly. Při zohlednění této "chladné kalkulace" uchvátí "Amazing Spider-Man" coby promyšlený a precizní projekt. Snaha trefit se do vkusu mladého publika a současně vytvořit snímek, který bude v rámci kánonu ambiciózní a originální je patrná jednak z obsazení scenáristů Jamese Vanderbilta (Zodiac), Alvina Sargenta (předchozí dva Spider-Mani a řada oscarových filmů předtím) a Steva Klovese (všechny Harry Potterové vyjma Fénixova rádu), ale i z obsazení režiséra Marca Webba na základě jeho nezávislého hitu "(500) Days of Summer". V jejich podání se sice Spider-Man vrací na střední školu, ale současně dostává větší důraz jeho spojení s druhými lidmi a jeho dospívání coby mladíka i hrdiny. Důslednější profilaci, citové rozměry a především aktivnější roli ve vyprávění a tedy i ve vztahu k formování samotného Petera Parkera dostávají i všechny vedlejší postavy. Obzvláště zaujme zdejší podoba Gwen Stacy, která si na jedné straně zachovává tradiční a spidermanovským kánonem předepsanou roli motivačního prvku pro hrdinu, ale není zobrazena jako pouhý pasivní objekt hrdinovy lásky. Jednak vystupuje jako jedna z vedlejších postav, které formují hrdinu (od propracovanější podoby strýčka Bena i tety May po kapitána Staceyho, Dr. Connorse i Flashe Thopsona). Především ale má Gwen v řadě scén nad Peterem Parkrem navrch jako osobnost a také z hlediska sociální inteligence i důvtipu. Ačkoli by se mohlo, především kvůli povaze Webbova předchozího filmu, zdát, že Gwen bude další z řady "manic pixie dream girls", od této škatulky se přinejmenším vzdaluje právě svou aktivní rolí ve vyprávění i profilací svého volnočasového, studijního i rodinného zázemí. Samotný Peter Parker pak není jen byl další variací na klišé roztržitých dospívajících nerdů. Jednak díky profilaci skrze síť vztahů s jinými postavami, ale především prostřednictvím fyzického herectví Andrewa Garfielda dostává podobu uvěřitelného mladého muže s démony, strachy, úzkostmi, ale i radostmi, tužbami či neduhy. Příznačně většinu filmu, i když je oblečen v kostýmu, má sundanou masku. Tím se zvýrazňuje rovnítko mezi Peterem Parkerem a Spider-Manem, který tentokrát je nejen psychologickým zrcadlem hrdinovy idealizované verze sebe samotného, ale spíš se postupně vyvažuje s Parkerovou osobností (která během vyprávění dospívá přes onen idealizovaný obraz). K tomu připočtěme evidentní inspiraci Nolanovým Batmanem z hlediska sepjetí maskovaného hrdiny s jeho městem (vedle konceptu zdůraznění hrdiny za maskou) a výsledkem je jeden z nejchytřejších, ale pořád zábavných a svou cílovou skupinu respektujících filmů o superhrdinech. Základní spidermanovské dilema "s velkou silou přichází velká zodpovědnost" zde není jen prvoplánově konstatováno v patetickém sloganu, ale naopak se plně rozvádí do jednoho z hlavních motivů, které vyprávění rozvádí a zkoumá z různých stran. Hlavní silou filmu pak je, že nestojí na bombastických akčních sekvencích, ale právě na scénách, které rozvíjejí vztahy postav. _____ Update po devíti letech: Dneska už si z toho filmu vůbec nic nepamatuju. A to nepřeháním, opravdu ani jediný výjev a ani zkouknutí traileru nic nepřipomnělo. A tak to je s těmi nadšenými bezprostředními reakcemi na blockbustery. (02.01.2013) (méně) (více)