Přepadení v Pacifiku

Teroristé se zmocnili bitevní lodi amerického námořnictva Missouri. Nikdy by se jim to nepovedlo, kdyby neměli na lodi vysoce postaveného zrádce, ale touha po nemalých penězích již mnohokrát zlomila i daleko pevnější charakter, než jaký vlastní kapitán Krill. Loď je tedy obsazena, svět poctivě vydírán a kuchař Casey Ryback pomalu přestává přemýšlet o tom, jestli jeho svíčková obsahuje všechny potřebné ingredience. Zvolna si rozváže zástěru, trochu se protáhne, prokřupe si klouby na prstech a vyráží naplnit seagalovský odkaz budoucím generacím: "On byl vždy suverénně nejvíc nejlepší mezi těmi úplně nejvíc nejlepšími". V tomto případě to ještě fungovalo. (22.11.2009)

Akční hit roku 1992 v čele s dnes již těžkotonážním Stevenem „já se bojím jehel“ Seagalem, nicméně před těmi šestnácti lety to Stevenovi seklo a hlavně se uměl hýbat (závěrečný fight je snad až nadčasový, prostě vynikající). Děj odehrávající se v těsných chodbách, na kluzkých palubách a v podpalubí bitevní fregaty Missouri je vcelku zajímavý, dynamický a prošpikovaný gesty a hláškami Tommy Lee Jonese. O akční scény není opravdu nouze a když se nestřílí z pistolí, samopalů, těžkých kulometů a děl, tak se odpalují granáty, hází se nože a vytrhávají ohryzky z krků. Film svižně plyne a nechává vyniknout rozhodně nadprůměrnou inteligenci a chladnou hlavu Caseyho Rybacka (purpurové srdce s hvězdou se zase tak často neuděluje, že??). Rozhodně nejpovedenější snímek mistra Seagala. Aikidó technika, která mě nejvíc zaujala: Ke konci zaútočí na Caseyho Rybacka zpoza rohu protivník. Ryback mu neuvěřitelným způsobem zkroutí ruku a perfektním chvatem, pravděpodobně alternativa hodu sekem (šihonage), jím mrští o palubu lodi! 35 miliónů dolarů(rozpočet)/156,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/43 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (22.05.2006)

Přepadení v Pacifiku je zajímavá ukázka toho, že "akční hvězdu" lze udělat skutečně z kohokoliv. Steven Seagal možná skvěle uměl aikido, měl černý pásek a vedl vlastní dojo, ale ve filmech nikdy nic z toho pořádně nepředvedl. Přesto je tohle asi jeden z jeho nejlepších filmů, protože tu tehdy 41 letý Seagal ještě není tak masivně oteklý, jako posledních cca 10 let. Film docela dává smysl a má spád, což přičítám zkušenostem režiséra. Jedná se samozřejmě o tu nejjednodušší zápletku, kdy se hrdina snažící se zapomenout na "hrůzy války" dostane nechtěně zpět do akce a pořádně zavaří teroristům. Děj je stejně jako například Die Hard striktně ohraničený na jediné místo - tentokrát bitevní loď. Z této lodě chtějí teroristé vedení Tommy Lee Jonesem ukrást jaderné zbraně a kuchtík jim v tom musí zabránit. Jedná se o námět, který by působil ohraně již v 80. letech. V roce 1992 se ale Hollywood očividně ještě nevzpamatoval ze zbrojení v době studené války. V jednom ohledu ale působí aktuálně. Nukleární hrozbu zde totiž představují Tomahawky, střely s plochou dráhou letu, které byly poprvé bojově nasazeny v Zálivu, a to pouhý rok před natočením filmu... _____ Hrdina má po svém boku ještě pomocnici Eriku Eleniak, jejíž jedinou vlastností je (slovy feministky Laury Mulveyové) to-be-look-at-ness, jelikož se jedná jak ve filmu, tak i ve skutečnosti o Playboy playmate. No a spolu zachrání svět před nukleární zkázou.. PS: Kdysi dávno jsem viděl i druhý díl, a jestli si dobře vzpomínám, tak Přepadení ve vlaku je ještě nudnější, než Přepadení na lodi. (08.10.2010)

Niekoľkí užívatelia označujú Prepadnutie v Pacifiku za najlepší Seagalov film. Je pravda, že síce vnímam rozdiel medzi týmto filmom a filmami, ktoré po zdvojnásobení hmotnosti nakrúca v koprodukcii s rozvojovými štátmi, ale žiaden film, v ktorom jednotlivec zachraňuje štát, zemeguľu, prípadne aj nejakú galaxiu nemôžem porovnávať z filmami, ktoré sú o obyčajných ľudských problémoch. Takže nech sa Steven s Erikou aj rozkrájajú, u mňa to na viac ako dve hviezdičky nevytiahnu. (23.11.2021)

Andrew Davis si dobře uvědomoval úspěch Smrtonosné pasti, tedy její favorizování taktického likvidování jednotlivců oproti masivním přímým střetům, avšak na druhou stranu jaksi pozapomněl, že požitek u takového filmu rozhodně nepramení z poslouchání tlachů vysokých hodnostářů kolem kulatého stolu. V Přepadení z pacifiku mi chybí více bezprostředního sledování hlavní postavy a jejich taktických postupů, je sice efektni sledovat perfektně načasovanou bombu v mikrovlnce, ale pokud divák neví jak je to možné, pak se nemůže se Seagalem identifikovat jako s hrdinským, avšak smrtelným, Willisem. Přesto nechci na tuto akční klasiku házet špínu, atmosféru má velmi slušnou i dnes, úroveň zábavy také, tudíž myslím, že 60% po téměř 20 letech a bez dobových růžových brýlí je, obzvláště pro Seagala, úspěch. 6/10 (30.07.2011)