Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea

Němé filmy mohou být stejně plnohodnotné jako ty zvukové, to ale neznamená, že se mohou navzájem ve všech ohledech nahradit. Dr. Jekyll and Mr. Hyde ukazuje, jak to dopadlo, když si filmaři vybrali naprosto nevhodný námět. Je to moc složitý příběh a nelze ho vyprávět pouze obrazy. Takže tu máme první polovinu plnou zbytečných pokojových scén, které nedokáží připravit atmosféru pro proměnu v horor. Vlastně to stojí na častých mezititulcích, což je rozhodně chyba. Jistě, najdeme několik působivých scén, celkově jde ale o film, který si ukousl přílišné sousto. (07.04.2013)

Barrymore jako dr. Jekyll by svým charismatem mohl natírat plot, kolik ho v něm je, ale to je nic proti tomu, co předvádí jako Edward Hyde. To je koncert - zrůdnost bych mu z fleku uvěřil a před sto lety se v kině opravdu třásl strachy. Dokážu si představit, co taková bytost jako Hyde prováděl s prostitutkami (což zůstalo jak kameře, tak čtenáři skryto), a dobře po těle mi z toho rozhodně není. I ostatní herecké výkony jsou na tu dobu mimořádně na výši, londýnské uličky pak správně zamlžené a lidé viktoriánsky prudérní, zkrátka vše je tak, jak být má. Scott s Barrymorem vytvořili vynikající monstrum (i když si nemohli odpustit vzhledové klišé "esence lidského zla" a panu Hydovi přidělili hrb - nechápu, proč v této době morální zrůdy musely být i zrůdami fyzickými), které po právu patří mezi elitní čtveřici hororových monster klasické éry. (14.10.2012)

Vcelku povedené zpracování slavné knihy Roberta Louise Stevensona. Sice se neřadí mezi klenoty doby svého vzniku, nicméně jde stále o koukatelnou záležitost (samozřejmě především pro fajnšmekry a fanoušky němého období kinematografie), kterou lehce sráží vysoký počet mezitiulků (z nichž některé jsou zbytečné), a naopak vyzdvihuje na rok 1920 nebývale dynamický střih a především herecký výkon Johna Barrymorea. (11.09.2013)

Toto je na mňa už moc prestárnuté dielo. Nemý film s prestrihmi na doprovodné titulky a ustavične zavíjavúca akási nepríjemná orgánová hudba. Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale ja som sa velice nudil. Moje hodnotenie nezvýši ani fakt, že ide o jedno z prvých filmových spracovaní literárnej predlohy Roberta Louisa Stevensona - "Dr. Jakyll and Mr. Hyde". Schizo-horrorovej témy, ktorá je populárna dodnes. Tento snímok z roku 1920 si cením len na dve hviezdičky. ** (19.10.2008)

Doslova miluju tyhle ty staré klenoty, na které nedám ve většině případů dopustit. Tohle bylo a pořád je skutečné umění, na rozdíl od většiny novodobých filmů, které jim nesahají ani po kotníky. Zvláště vezmeme-li v potaz tehdejší možnosti a techniku, kterou měli tvůrci k dispozici. Robert Louis Stevenson svým příběhem inspiroval již řadu filmových i divadelních tvůrců, ale jen málokterým se skutečně ho podařilo naplnit (zobrazit) tak, jak by si jistě zesnulý autor přál. V tomto případě bych si byl však jistý, že by jej to nesmírně potěšilo, protože svou kvalitu tento němý kousek bezesporu má. Výborné obrazové ztvárnění je podrženo geniálním herectvím hlavního protagonisty (John Barrymore), který předvedl opravdu obdivuhodný herecký výkon. Především pak na mě udělaly dojem jeho grimasy a zlověstný vzhled pana Hydea. K vytvoření hrůzy nepotřebujete slov – stačí tvůrčí i herecká obratnost a um. Jen mi trošku brnkal na nervy ten monotónní hudební doprovod, který mi po nějakém čase začal lézt lehce na palici. Což mi však nějak zásadně nepřekáželo v tom, abych si tento film užil až do samotného konce. 70% (08.04.2018)