Až bude padat hvězda

Medvecká nikdy nepatřila k mým favoritkám a ani po tomhle výkonu k nim patřit nebude. Její nepřesvědčivý a značně afektovaný výkon poskvrnil jinak velice pěknou inscenaci. Medvecká v afektu překonala i Přeučila, jehož výkon mi v jejím stínu přišel nebývale civilní. Naštěstí zlá mrcha Medřické byla dokonalá a musím přiznat, že jsem chvílemi měla problém jí nefandit, když chtěla Vítě ubližovat. (12.04.2020)

Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. (07.07.2017)

Pravda, není to žádný velkofilm. Obsazení hlavní postavy T. Medveckou bylo dost nešťastné, zatímco Daně Medřické ta role semetriky vysloveně seděla! Filmu jsem odpustila jistou míru schématičnosti, na druhou stranu mne potěšilo vidět aspoň trochu něčeho pozitivního jak ve vztazích mezi lidmi (osazenstvo pánského pokoje), tak i ve vztahu k svému povolání! Všechno, co se dnes jaksi "nenosí". Jo, a vůbec mi nechyběly postelové scény a vulgarismy. Prostě takový "trapný" film z poloviny sedmdesátek. :-)) (17.03.2018)

Asi mi vadila až příliš prostá postava Víti. Potrpím si na nesobecké obětavé hrdiny, ale nesmějí být zbavení prostých lidských tužeb po obyčejných věcech - dobře se najíst, hezky vypadat nebo něco v tom smyslu. A dát radost z naplnění tohoto najevo. To se nevylučuje s tím prvním. Člověk podle mě naopak musí mít sám sebe trochu rád a sám sobě dopřát. Jak by mě měli mít rádi jiní, když se nemám rád sám. A Vilda by podle mě spíš než porozumění potřeboval pár výchovných záhlavců, aby se přestal nad vším ofrňovat a sám sebe litovat. Na druhou stranu mě odzbrojila scéna: "Jaká je vaše nejmilejší četba?" - "Pohádky Boženy Němcové." - "Děvenko, já si v nich čtu dodneška." Už proto nemůžu dát míň než čtyři. (05.12.2016)

Taťjaná Medvecká jako Víťa byla lidská a empatická a možná i trošku naivní, ale naprosto přesvědčivá. Takové osoby jako ona vždycky z kolektivu tak nějak vybočují. Na malou chvíli jsem měla pocit, že vidím samu sebe, ale nemám vystudovanou zdrávku. Radovan Lukavský při rozmluvách s Vi´tou pronášel moudrá a pravdivá slova. Daně Medřické ta nepříjemná vrchní sestra pěkně sedla. Celý ten příběh byl předvídatelný, ale to mi nevadilo. (18.02.2015)