Náklad 200

Gruz 200 určitě není tím filmem, na který byste se chtěli dívat se svou drahou polovičkou, v jeho průběhu byste buď dostali nálepku "freak" nebo vzbudili podezření, že jste jako náš hlavní představitel kapitán Zhurov perverzní zvrhlík s morálkou kdesi pod bodem mrazu. Drsný, agresivní, kontroverzní, ale také velmi dobře natočený a zahraný snímek líčící události domova jedné vesnické "rodinky" kolem roku 1984, tedy v posledních několika letech, tehdy ještě velmoci CCCP, která okupovala Afghánistán. Film se s ničím nepáře a syrově zobrazuje temnou stránku člověka, nepřímo ovlivněnou válkou, spojenou s únosem a následnými orgiemi, které občas pojí i temný humor. Jediné odlehčení tak zůstává na bedrech několika vložených scén s ruskou disko hudbou, které vás na malý okamžik přenesou skoro až do jiného světa a proberou vás z tvrdé reality, která je zde bez servítek předhazována. Děj postupně graduje a záběry ke konci filmu jsou až morbidního charakteru. Tento snímek působí celkem silným dojmem a podobně jako v případě Requiem for a dream po něm nebudete mít tu nejlepší náladu, přesto lze jen doporučit. (8/10) (29.06.2008)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

„Čím dřív nás Bůh vezme k sobě, tím míň hříchu napácháme.“ Tak tady asi našel Refn jednu z inspirací pro Only God Forgives.. Absurditou překypující střípek z nekonečné agónie zřízení i společnosti. V zemi bídy, zmaru, chlastu a velkolepých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. V zemi, kde by zítra znamenalo včera, kdyby dnes nebylo loni. Zaujala scéna, kdy Il-76 vykládal dvoustovkový náklad a zároveň do jeho ocasního chřtánu vbíhali vojáci. Předpokládám s ostříhanými Vlasy.. (03.06.2022)

Takhle silný coenovský nádech (v případě tohoto snímku se spíše hodí říct zápach) bych opravdu z Ruska nečekal. Pomalé tempo, které pozvolna rozplétá příbeh, se několikrát dostane do rozporu s jásavými rytmy sovětských diskoték, což jen podtrhuje bizarnost a absurdnost filmu a doby. Mám pocit, že kritizovaná nechutnost a chladnost je přesně tím, čím by se to, co se v Sovětském svazu dělo, dalo nejlépe popsat. Navíc když je vše podpořeno skvělými hereckými výkony, tak se nám dostává pocitu děsivé reálnosti (aniž víme, že film je natočen na motivy skutečné události). Původně jsem chtěl dát lepší čtyři hvězdy, ale vzhledem k výbornému "konci" a matce Žurkova musím jít ještě o stupínek výš. (05.01.2011)

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)