Náklad 200

Kdo neviděl, dovede si jen těžko představit, jak moc šílený tenhle film skutečně je. Celý ten sled skličujících obrazů, podbarvených povětšinou jakýmisi děsivým ruským popíkem, je jako zlý sen, ze kterého se chcete co nejdříve probudit. A to přitom film začíná známým upozorněním, že je založen na skutečných událostech (!). Tohle je film, který nechcete vidět za střízliva. UPDATE 23. 2. 2015 Na druhé zhlédnutí mě tento film bavil snad ještě více než prve, hrozně jsem si užíval ten zběsilý ruský popík, který mi teď pořád hraje v hlavě, a herectví všech zúčastněných, obzvláště Alexeje Serebrjakova (kterého jsem nedávno obdivoval v hlavní roli výtečného filmu LEVIATAN). NÁKLAD 200 je filmová eskalace nespravedlnosti - ovšem nikoli prostá svérázného humoru - kterou jsem si zamiloval od samého začátku. Takový film nemohl vzniknout nikde jinde než v Rusku. (09.11.2013)

USA podobné snímky radí do kategórie horor a kľudne by sme tento "ruský šok" mohli takto brať. Aj keď to prvú polhodinu takto nevyzerá, potom sa dej rýchlo zvrtne a sme svedkami dosť brutálneho príbehu, kde si vygumovaný kapitán v uniforme robí čo chce. Jeho kamenný a neľudský pohľad mu bez výhrad uveríte, všeobecne herecký výkony všetkých, sú na vysokej úrovni, preto film ťažko odpísať. Je to miestami brutálne, drsné, nie je to film, ktorý by ste si púšťali každý deň a radovali sa z toho , aký je ten svet skvelý a krásny. Nie, nie je. Napriek tomu hodnotím vysoko, čo moja manželka nedokázala pochopiť. Ja hovorím, že urobiť uveriteľne hnusný film, je tiež umenie. 80% (22.07.2012)

Sice jsem od filmu čekal úplně něco jinýho než mi bylo nabídnuto ale to co mi film nábídnul předčilo moje očekávání. Suverénní výkon předvedl Alexej Serebrjakov v roli Zhurova. Tady musím před rusákama opravdu smeknout(kdybych měl co). Jedná se o hodně kontroverzní film o čemž svědčí i fakt, že po uvedení do kin vyvol rozporuplné reakce a z některejch kin ho dokonce stahovali. Gruz 200 je pro mě hodně zajímavým filmem, kterej si podle mě zaslouží 5 hvězd. S doporučováním bych byl ale radši opatrnější. (04.11.2021)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

Jelikož jsem už od Balabanova viděl kdysi Zámek a Bratra, bylo mi jasné že namísto syrového, dušezpytného a zádumčivého realismu, který mám na ruských filmech tolik rád, půjde spíš o jakýsi groteskní realismus. Ale ona není grotesknost jako grotesknost. Z téhle ruské (Balabanovovy) grotesknosti se vám ústa do úsměvu příliš neroztáhnou, zato se nejspíš zkroutí do znechuceného šklebu. A slabším náturám se možná i malinko zvedne kufr. Všeprostupující zdevastovanost, pokřivenost, ubohost, špína, bída, beznaděj... zkrátka předperestrojkový Černěnkovův Sovětský svaz. A jestli u amerických filmů za happyendy automaticky hvězdu ubírám, tak tady ji naopak přidám, protože tenhle film bez jakéhos takéhos happyendu by mohl být pro slabší jedince se sebevražednými sklony životu nebezpečný. No... ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak on tenhle film vlastně ani žádný happyend nemá, takže nechám "jen" silné čtyři, Tarkovskij ani Zvjagincev to holt není. (15.12.2015)