Náklad 200

Pro konvenčního či citlivějšího diváka ujeté a šílené, pro nekonvečního či cynického slabý čajíček. Filmových výletů do pokroucených myslí či neradostných sociálních poměrů už jsem si přece jen užil celou řadu, někdy vážně míněných, někdy méně a někdy vůbec. Z těch nejkrutějších mne napadají z poslední doby např. Babovřesky, které splňují ta nejpřísnější kritéria sociálního filmu, která si člověk vůbec dokáže nastavit. Náklad 200 jde sice trochu odlišnou cestou, není tak, jak bych to řekl, od srdíčka, ale spíš od jiných orgánů, nicméně tak jako Babovřesky i Náklad dokáže svého diváka uspokojit a rekrutujete-li se z řad nekrofilních romantiků, tak i několikrát. (03.08.2014)

Film surový a drsný ako Rusko samotné. Citlivý výber “úchvatných“ interiérov a exteriérov, s ktorými úspešne kontrastujú songy made in CCCP 1984, dobre zahrané charaktery a príbeh, ktorý má hlavu aj pätu. Pomalé tempo úvodnej zoznamovacej sa polhodinky divákovi ani v najmenšom neodhalí, čo ho čaká po prvom výstrele a neskôr nepredvídateľný dej miestami naberá až neznesiteľné otáčky. Dá sa konštatovať, že film je silnou drámou s prvkami hororu vyrozprávaný štýlom bratov Coenovcov. Dávam 5 múch a robím dobre. (13.01.2009)

hnus ..... a údajne PODĽA SKUTOČNEJ UDALOSTI !! ťažko pozerať, tažko uveriť, ťažko pochopiť... absolútna moc plodiaca absolútnu beznádej.... totalita požierajúca samu seba ..... príbeh najprv úsmevný, potom znepokojujúci, nakoniec vrcholne odpudivý, s dvoma akoby epilógmi (ateista v kostole a rodiaca sa ruská mafia a oligarchia v posledných záberoch filmu) (24.11.2010)

Nevidíš někde světýlko?... Jo, na konci tunelu, jen jestli nás nakonec neoslepí víc, než špiritus, až ho dosáhneme... Balabanov buď nebyl Rusem rád nebo právě naopak - nářek kritiky v agonických momentkách z jeho země nelze přeslechnout... a když se k tabu tématům přidá špetka thrilleru, zbývá už jen optimistický popík, který by v souvislosti s děním v obraze podtrhnul hrůzostrašnost bezmoci. Tak, drsná země si žádá drsné činy, a i když se úroveň úchyláků rovná americkému Středozápadu, ke cti doby slouží info o humánnosti poprav... narozdíl od života. A tak dumám, jestli se docent katedry ateismu svým rozhodnutím, nechat se pokřtít, nakonec neunáhlil, možná jsme fakt jen vědomí a hmota... někdo dokonce jen hmota. (12.08.2015)

Jelikož jsem už od Balabanova viděl kdysi Zámek a Bratra, bylo mi jasné že namísto syrového, dušezpytného a zádumčivého realismu, který mám na ruských filmech tolik rád, půjde spíš o jakýsi groteskní realismus. Ale ona není grotesknost jako grotesknost. Z téhle ruské (Balabanovovy) grotesknosti se vám ústa do úsměvu příliš neroztáhnou, zato se nejspíš zkroutí do znechuceného šklebu. A slabším náturám se možná i malinko zvedne kufr. Všeprostupující zdevastovanost, pokřivenost, ubohost, špína, bída, beznaděj... zkrátka předperestrojkový Černěnkovův Sovětský svaz. A jestli u amerických filmů za happyendy automaticky hvězdu ubírám, tak tady ji naopak přidám, protože tenhle film bez jakéhos takéhos happyendu by mohl být pro slabší jedince se sebevražednými sklony životu nebezpečný. No... ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak on tenhle film vlastně ani žádný happyend nemá, takže nechám "jen" silné čtyři, Tarkovskij ani Zvjagincev to holt není. (15.12.2015)