Karamazovi

Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? (22.11.2008)

"Nebudu mrdat MUDr. Drdovou z Otorhinolaryngologie." Tak tento rozmlouvací jazykolam mě pobavil ze všeho nejvíc, což je jednoznačným důkazem toho, že na české divadelní předvedení ruského dramatu v polské ocelárně nejsem dostatečně duševně připraven, A domnívám se, že asi ani nikdy nebudu, ale přesto mě pobavilo, jak ti diváci v montérkách do hry krásně zapadli. (25.11.2016)

70%. Silná látka v originální koncepci a velmi dramatických kulisách polských hutí z padesátých let. Herci si naplno užívají volnosti (David Novotný!), s krátkým časovým odstupem mi ale to naroubování Karamazových na "údržbáře a jeho nemocné dítě" připadá hrozně banální ... tupí sílu divadla i sílu filmu. Co by s tím provedl Lars? (06.03.2008)

Dostojevského fikce plná rozsáhlých popisných pasáží, košatého vyjadřování a filozofických úvah jde tak trochu mimo mě. Četl jsem, ale určitě ne dobrovolně. Pražští herci z Dejvického divadla zrovna přijeli do krakovských oceláren sehrát adaptaci náročné hry. Čeká je tovární generálka, hrají jak o život, přičemž tu a tam tvůrci přihodí krátké epizody z „reality“. Továrna s odstavenými stroji je atraktivním prostředím, kterému navíc další body přinášejí samotní herci. Výsledek má své kvality, ač si nemyslím, že zrovna tenhle ojedinělý Zelenkův kus slupne „běžný“ divák. Filmové zjevení ano, mně se ale nestrefilo do vkusu. (15.02.2020)

Nejvíce mi asi vadilo přenesení hry do reálií (a z toho vyplývající prolínání rovin hry a skutečnosti), přestože je to vlastně jediná invence, kterou si Zelenka může přičíst jako svou zásluhu. To proto, že ve výsledku není vidět ani moc ze hry samotné (chybí mnoho podstatných scén ze Schormova originálu) a ani ze skutečnosti (výčitka dělníka z továrny kvůli smrti jeho syna). Navzájem si obě dvě strany berou prostor a scény pak v celku nepůsobí tak zásadně, jak by mohly (spoiler: například sebevražda dělníka na konci filmu vyzní tak nějak do ztracena a přitom by měla takový potenciál... konec spoileru). Pochvalu si ale film zaslouží to, jak dokázal Zelenka dynamicky nasnímat hereckou akci a dát jí náboj (stejně jako využití hloubky záběru). Karamazovi jsou silní spíš v jednotlivostech než v celku (za to tedy strhávám tu hvězdičku, přestože je to dobrý film - natož v českém kontextu), protože z výsledku není cítit ta osudovost a beznaděj, která k bratrům Karamazovým prostě patří... (22.12.2008)