Karamazovi

70%. Silná látka v originální koncepci a velmi dramatických kulisách polských hutí z padesátých let. Herci si naplno užívají volnosti (David Novotný!), s krátkým časovým odstupem mi ale to naroubování Karamazových na "údržbáře a jeho nemocné dítě" připadá hrozně banální ... tupí sílu divadla i sílu filmu. Co by s tím provedl Lars? (06.03.2008)

„Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení! A přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoliv zákon. VŠECHNO BUDE DOVOLENO!“ Na úvod pár superlatívov. Karamazovi sú bez pochyby jedným z najzásadnejších a nebojím sa povedať, že i najlepších českých porevolučných filmov, ktorý hravo prekonáva vysoké kontinentálne štandardy a stavia sa na absolútnu špičku európskej produkcie posledných rokov. Sú zároveň divácky vysoko záživným experimentom, skúmajúcim dialektický vzťah spoločenských otázok k dobe a zároveň hranice fikčného sveta, divadla, filmu a reality. Zelenkovi nemožno uprieť režijnú genialitu, s akou uchopil tento po každej strane dokonale obrúsený sémantický drahokam. Absolútne vystihnutie vznešenej divadelnej tragiky sa pretína s miznúcimi okrajmi javiska, ktoré sa približuje k človeku. Apriórne kritiky, ktoré sa na film zniesli kvôli zasadeniu do súčasnosti, zvolenému prostrediu a "rušivému" konfliktu mimo hru sú chybné. Sú to totiž práve Dostojevského motívy, ktoré plynulo prechádzajú a rezonujú v skutočných životoch hercov. Preto nemožno chápať tieto dve línie, teda divadlo a "realita" ako rozlíšené a sústrediť sa len na jednu, pretože spolu splývajú a len v jednote utvárajú ten skutočný význam. Svoje miesto tu právoplatne má zriedkavý Zelenkovský humor (tá jeho bizarná odroda, ako poznáme i z jeho predchádzajúcich filmov, avšak hercom presne, ba až civilne sedí) i smútok, stret tradície a modernity postindustriálnej spoločnosti (továreň, ktorej ideologický zámer bol porazený), reflektovanie súboja ľudského materializmu a viery v Boha o dušu človeka vo všetkých odtieňoch. Vyzdvihnúť musím i strhujúcu prácu s kamerou a scénou, kde každá rekvizita dostáva významovú hĺbku a použitie niektorých zariadení továrne vyráža dych. Nezabúda sa však ani na emócie - tie sú ťažiskovým bodom stretu fikcie a skutočnosti, ktorý naplno exploduje v drtivom katarznom závere. Nekompromisné pedantné opus magnum Petra Zelenku s excelentným obsadením, ktoré mi dalo riadne do tela. 100% (15.01.2015)

Silné látce, která by se utáhla ‚sama‘, vtisknul Zelenka velmi specifickou visáž, jenž se pohybuje na hranici mezi ryzím artem a čímsi ‚jiným‘, po čem tolik většina u českého filmu volá. Za to, jak se celá záležitost dokázala oprostit od divadelnosti – nenechat se táhnout od (jinak bez výjimky špičkových) herců, ale střihem, kamerou a hlavně hudbou tomu dát osobitý filmový tvar – Zelenkovi tleskám ve stoje. Jeden z nejlepších českých filmů za hodně dlouhou dobu nazpět. Bravo! (12.02.2009)

Nenadálé přechody z nezávazného klábosení do inscenace, vystupování z rolí a pletichaření mezi hereckým souborem na pozadí divadelní zkoušky obohacují Dostojevského vrcholné dílo o poukaz, že každé hlediště je zároveň i jevištěm a že prostor, jenž by jevištěm nebyl, nejspíš vůbec neexistuje. Jde nejen o to, že celý svět je jevištěm a všichni jsou jen herci, ale především o morální důsledky toho tvrzení. Takový náhled je živnou půdu pro zlo, neboť všichni mohou předstírat, že jim byla role záporné postavy někým přidělena a oni sami nenesou žádnou odpovědnost. Nejsou čeští politici taky takoví Smerďakovové, kteří se pod pláštíkem nepochopené ideje demokracie dopouštějí těžkých zločinů? (18.09.2009)

Miluji divadlo, obdivuji film. Pokud vyjdu z obou uvedených premis, dostalo se mi v případě Zelenkova theatre-filmu naprostého labúžení. Kdybych se měl zmínit o hereckých výkonech, spadla by mi brada a třesoucí se prsty by nenapsaly ani jedno smysluplné slovo. Tak proto zakončím tento svůj emocionální průjem lakonickým "Bravo!" a samozřejmě připojuji pro vás čtenáře mého komentáře neviditelný standing ovation. (25.07.2012)