Marley a já

Na můj vkus je Marley zbytečně přetematizovaný - autor rozehrává několik dějových linií, které příběhu spíše ubližují. Marleyho část místy není úplně špatná, je tu však ten konec. Tak odporné citové vydírání jsem už dlouho neviděla... SPOILER - Brečící děcka, čtoucí super dojemé dopisy mrtvému psisku ve mě vyvolala akorát nesnesitelnou vlnu vzteku! (13.07.2009)

Dvě hodinky uplynou jako voda a vy mávnete rukou nad polopatě servírovaným poselstvím a infantilním plakátem. Ať už psa máte, nemáte nebo jen čekáte na ten správný okamžik, pomohou vám tyhle zfilmované štěkací fejetony ledacos ujasnit. A vlijí vám do žil místy trochu vydřenou, ale spolehlivě návykovou chuť do života. Takže řekněte svým páníčkům, aby vás vzali do kina a dejte pac promítačovi. Zlevněný labrador, který hrdiny sbližuje nejen omotáváním kolem sloupů, už na vás netrpělivě čeká. (24.03.2009)

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)

Tomuhle filmu jsem dal přednost před českým Normalem, a kupodivu jsem se upřímně bavil, ačkoliv jsem to příliš nečekal. I když je pravda že Owena Wilsona a Jennifer Aniston mám hodně rád, tak jsem spíše doufal, že to nebude další z řady průměrných komedií. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že komedie se z velké části skládá z hlubokých pravd, a občas i polopravd, ale hlavně nádherně vypráví příběh soužití člověka se zvířetem, nebo dejme tomu domácím mazlíčkem, a teď už je uplně jedno jestli je to pes, kočka, morče nebo křeček, tady jde o tu podstatu, se kterou si tvůrci pohráli pěkně a opravdu hodně hezky se mi na to koukalo, i když jsem tušil jak to dopadne. (31.03.2009)

Bývá pravidlem, že ten, kdo se vždycky nejvíc kasá, že u romantických filmů ještě nikdy nebrečel, nakonec vystřídá nejvíce kapesníků. Já toto boží pravidlo fakt potvrzuju, protože kdybyste přišli dneska odpoledne k nám domů, našli byste tam puberťáka s takovým tím úsměvem, který naznačuje, že jsem king, ale od první ukáplý slzy mi zbývá jeden smutný štěněcí pohled do kamery, ale držím se sakra obstojně, takže musím vydržet seč mi síly stačí. Bylo to o fous, aby má reputace utrpěla, ale víte, že i kdyby se tak stalo, že by mi to ani tak nevadilo? Marley a já má obrovskou výhodu v tom, že je skutečný. Životní osudy, radosti, tragédie jsou vaše i moje, nejsou nucený a spolehlivě zaberou na každýho, byť sebevětšího cynika. Jenny v podání Jennifer Aniston (její zatím nejlepší filmová role), je perfektní ukázkou ženy, která se vzdala všeho pro rodinu, ale teď toho de facto lituje. Vyhroucený situace (obvzlášť v polovině filmu), jsou ukázkou toho, že se nic nesmí uspěchat a co se týče pořízení dětí, tak o to víc. Je to úžasný film, který mě popravdě hodně dostal. Teď jen nevím, jestli za to nemohou ty psí oči.... (06.06.2009)