Max a maxipříšerky

6.2.2010 ~ Film, který se tváří jako dětský, ale o tom dost pochybuji. Film, který je tak zvláštní, že o něm nelze ani moc psát. Film o chlapci, co je sám, nechce být sám a přitom sám není. ~ Potkáváme se s malým chlapcem, Maxem. Max má mámu, sestru a žádné kamarády. A tak si Max hraje sám. Pro sestru je malé dítě, máma, ač pracuje z domova, je dost zaměstnaná a tak na něj nemá moc času. Ale Max chce, aby si ho všímali! A tak jednou provede něco, co by neměl, dostane doma sprďuňk a je potrestán. Ale Maxovi se nespravedlnost světa nelíbí a uteče z domu. ~ Kam přesně, to se divák nedozví. Hlavní ale je, že se Max uchýlí do své fantasie, odpluje na jiný ostrov (ostrůvek?) a najde si nové přátele. Těmi jsou velká neohrabaná stvoření, nápadně se v mnohém podobající různým členům rodiny. Max se ovšem nezalekne, naopak. Stane se jejich králem a spolu pak skopičí, blbnou, hrají si a to až do chvíle, než se do Maxova imaginárního světa začnou promítat útržky reálného světa a idylka se začne díky drobným konfliktům hroutit. ~ I když jsou ony fantazijní stvůrky dost pitoreskní, přesto jsou zajímavé a svým způsobem pěkné. Chovají se velmi lidsky a dospěle, takže nebudí dojem hraček. A malý klučina mezi nimi je dost protipól. Samotné příšerky si s oním fantasy světem vystačí takřka sami. Máme tu sice jednu dvě zvláštní stavby, ale jinak se děj odehrává v lese nebo na poušti. Není potřeba žádných extra efektů k vytvoření něčeho uvěřitelně neskutečného (kromě příšerek), protože vše ostatní je normální svět. ~ Najděte si v encyklopedii pojem "Difficult to describe", bude u toho popis tohohle filmu. Popisovat a rozebírat tady děj mi přijde hloupé, protože tohle se musí vidět, aby si o tom udělal obrázek každý sám. Čekal jsem variaci na Terabithii, dostalo se mi něco zcela odlišného jen s velmi lehkým nádechem podobna. Film byl... jiný. Takový jiný Malý princ. Vlastně král :) (18.03.2013)

Atmosféra, která na mě při filmu dýchla se nedá dost dobře popsat slovy. Spike Jonze a všichni zúčastnění dali do tohohle filmu kus srdce a je to cítit. Český název se nám snaží vnutit myšlenku, že je to jen další film pro děti, ale řekla bych, že si z něj více odnesou dospělí, co maji aspoň trochu fantazie. Pravdou ale je, že mi chvíli trvalo, než si Max získal mé sympatie (zpočátku by zasloužil pár facek...). Obrazově krásný film, na kterém pár nedostatků zahladí přívětivý soundtrack. (27.12.2009)

Filmu se daří vyprávění optikou představ malýho kluka, kterej není zrovna prototypem spořádanýho potomka. Z Maxipříšerek tak vzniklo dost specifický dílo, plný naivity a bizarní fantastiky dětský mysli (jakkoliv napřesdržku vám ten kluk bude připadat). SPOILER: Závěr, v němž se nezvedený dítko vrací domů a jí večeři, zatímco jeho matka po hodinách strachu usíná únavou za znění Food Is Still Hot od Karen O, patří svým způsobem k nejkrásnějším, jaký se kdy v rodinným filmu objevily. (06.07.2017)

Zaciatok skvely, stred pokrivkava a koniec je uzasny... James Gandolfini ako cholericky a vecne nasrdeny Carol bol famozny (mimochodom, nepredstavovali ste si Tonyho Soprana? :D Ja neustale...) Musim ale povedat, ze tento film vo mne vyvolaval istu chvilu nutkanie to vypnut a nedopozerat, ale potom prisla posledna pol hodinka a ja som si naplno vychutnavala pribeh... A ten zaver... Odchod Maxa, dobehnutie Carol a pohlad KW bol na nezaplatenie... A ta hudba? Nieco skvele... Noha mi neustale dupkala do rytmu chytlavych pesniciek. (16.12.2009)

Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová. (28.12.2009)