Max a maxipříšerky

„Ten večer si Max vlezl do své vlčí kůže a zlobil…“ Where the wild things are je bezesporu nejdrzejší a nejukřičenější film za posledních několik let. A i přes drobné vady na kráse, kterými jsou hlavně prostinký a křehký příběh, se divákovi dostává příjemná a originální podívaná, která jde za hranice lidské představivosti až tam, kde žijí divočiny. 8,5/10 PS: Konec mně naprosto smetl. (22.12.2009)

Vizuálne krásny príbeh. Bohužiaľ všetko to vyznieva do stratena. Max je síce uvrešťaný a neschopný chalan ale má peknú predstavivosť. A Wild Things sú úžasný. Ich vzájomný stret, ale funguje ako jedna veľká hra v ktorej sa skrývajú dôležité ľudské emócie ako láska a osamelosť. Ale toto sa nerieši. Max je predsa len malý a nedokáže poriadne uchopiť problém a Wild Things ako keby tieto veci riešiť nedokázali. Pobehovanie v lese, stavba hradu, alebo guľovačka s hlinou sú zábavné a nadupané, ale nemá to žiadnu dramatickú ani vyhrotenú situáciu. A koniec len potvrdzuje to, čo som si začal myslieť od polovice filmu. Že aj keby Max neutiekol z domu, nič by sa nestalo. Zmenou totiž neprešiel. Stále bol ten istý chlapec bez nadhľadu, ktorý potrebuje aby sa okolo neho točil celý svet. Max Records mi inak pripomína chlapčenskú verziu Ellen Page. Pre mňa príjemný filmík, ktoré mu ale chýba to najpodstatnejšie a to.. duša. (05.02.2014)

Takto vyloženě dětský film jsem neviděl, ani nepamatuji. Autoři obohatili prostou knihu Maurice Sendak o vrstvu, jež poněkud jednoduchému ději dodává punc psychologické črty, jenže o tu nikdo nestojí. Where the Wild Things Are jsou tak jedním obrovským výletem za dobrodružstvím, které vede od tepla rodinného krbu zase zpět, protože tam je přeci nejlépe. Jsou to prázdniny, které by si každý malý kluk přál. A dovolím si ocitovat CheGuevaru, snímek je natočen: "S láskou, upřímností a porozuměním." (01.03.2010)

Vidím aj mnoho negatívnych reakcií na tento film a plynie mi z toho, že množstvo ľudí ho žiaľ vôbec nepochopilo. To, že ten fagan bol malý hajzlík, ktorý by si zaslúžil poriadne prefackovať, je všetkým jasné. Ale práve o to predsa v tom filme šlo, ukázať ho v tom najhoršom možnom svetle. A ako dopadol? Hral sa na kráľa, ničil prírodu, ubližoval zvieratám, a tie ho napokon odhalili a odohnali, dokonca jeden ho chcel zožrať. Chlapec pochopil, že takéto divoké správanie k ničomu nevedie a že len láskou si môže získať ozajstných priateľov (symbol srdca na konci filmu). Preto už nechcel byť ako divé zviera a túžil sa vrátiť opäť domov k matke. Vlastne jediné, čo by som tomuto filmu mohol vytknúť je, že toto posolstvo bolo dosť skryté, a preto ho menšie deti nemusia pochopiť. Inak to bol dokonalý film, krásne postavičky, krásna pointa, krásna hudba. U mňa takmer naprostá dokonalosť. (17.12.2009)

Žádné výchovné video či rodinná moralitka, nýbrž poctivý výlet do duše osamělého malého kluka, na kterého nemá čas jak matka, tak i sestra. Proto utíká do imaginárního světa plného "maxipříšerek", mezi kterými se stane králem a může si dělat, co se mu zamane. Jonzeho vcítení se do dětské postavy je přesné a trefně zachycuje naivitu jejího chápaní, což je podbarveno podvolujícími se příšerkami, které vycházejí vstříc všemu, co si Max zamane. Navíc to má hezkou poslouchatelnou hudbu a pěknou stylistickou stránku. Ale až potud pozitiva. Příběh jako takový je strašně prázdný a bez sdělení. Je jasné, co zhruba chce režisér říci, ale jeho podání strašně rušivé a chování postav naprosto nemotivované. Knihu jsem nečetl, ale zde se skáče z "jednoho koutu do druhého" a hraje se zde na pouhý feeling. A to nestačí... 6/10 (19.01.2010)