Kuličky

Kolísající úroveň jednotlivých povídek. První je čistá, s pointou a významem. Svým způsobem minimalismus. Jen než se člověk usadí, tak je pryč. Druhá je naprosto špatná, puber´táci, kteří jako deklamují současný slang nejsou uvěřitelní stejně jako vyznění historky. Třetí má neotřelé téma, zajímavé podání, které občas skřípe, ale je asi nejkompaktnější a provokuje nejvíc zamyšlení, i když to někdy kazí herci. No a závěrečná Pomalu ale stárnu má herce naopak skvělé, i když plošší půdorys. Zato ale dobrou písničku. (03.08.2008)

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

Kuličky jsou rozhodně zajímavým pohledem na manipulování mužů ženami. Ve čtyřech, na sobě nezávislých, povídkách můžeme daný problém pozorovat ve všech věkových skupinách - od dětí až po seniory. První příběh - Svatba - je vyloženě odlehčující a navozuje uvolněnou atmosféru, dětská bezprostřednost z něj místy doslova čiší. Druhá povídka - Maminčin andílek - už na mě dokázal zapůsobit docela depresivně, představím-li si, že by se v budoucnosti moje dcera (klidně i syn) choval tak, jako tomu je v případě teenagerů a celkově jsem v tomto příběhu viděl úpadek chování a životního stylu dnešní mládeže. Třetí povídka - Mravní imperativ - nadhazuje docela probírané téma celibátu a ukazuje, že každý člověk je tvor chybující a že za své činy neseme zodpovědnost a je pouze na nás, jak se k problému postavíme, přičemž bychom se neměli nechat ovlivnit davem, jenž na vzniklou situaci může pohlížet zcela jinak. Poslední, čtvrtá povídka - Pomalu, ale stárnu - mě opravdu uvedl téměř do regulérní deprese. Ačkoliv je tento příběh relativně krátký, má ve svojí stopáži o to větší sílu. Zde se opět jen potvrdil "problém", jenž jsem zmínil v první větě komentáře - jak ženy dovedou manipulovat muži. Smutný, ale přesto krásný příběh, který byl povedenou tečkou za Kuličkami. (30.10.2010)

Svatba je taková povedená anekdota na úvod. Maminčin andílek působí až dokumentárním dojmem, zejména když nechává současnou mládež chovat se a mluvit tak, je to ve skutečnosti dělají. Mravní imperativ o jedné ženské predátorce, která si vyhlédla oběť na ni naprosto nepřipravenou, na mne naopak působil, že se od reality celkem vzdaluje. Pomalu, ale slábnu dotahuje téma ženské manipulace opravdu až za hrob. Všechny povídky mají velmi dobře napsané dialogy a chválím, že se zase jednou našel někdo, kdo risknul natočit film jen s neokoukanými herci. (20.05.2008)

9.4.2011 ~ Hnus, po jehož částečném zhlédnutí mi bylo blbě. ~ Jestli bylo záměrem autorky na ten hnus poukázat, povedlo se. Po 36 minutách jsem to v zájmu uchování obsahu žaludku stopnul, smazal a pro jistotu nechal ještě párkrát přepsat jinými soubory, aby si tohle už disk nikdy nepamatoval. ~ Obávám se ale, že záměrem autorky popsání hnusu v životě nebylo. Jinak by totiž nemohl být snímek popsán jako komedie, protože s tímhle žánrem to nemá společného nic, tak absolutní nic. Jestli tohle někomu přijde vtipné, nebo alespoň částečně jako komedie, jsem rád a nestydím se ani v nejmenším za to, že se cítím být jiným. ~ Během prvních šesti minut filmu bych zfackoval všechny dosavadní postavy tak, že by druhou vzaly o vedlejší kontinent. A jestli se takhle baví a takhle žijí dnešní mladí, fakt, že nejsem nijak společenský tvor, mě uchránilo od hospitalizace z důvodu neobjasněného kontinuálního zvracení. ~ 36 minut bylo až příliš. Jedná se tak o další film, který jen podtrhuje mé přesvědčení o tom, že by nad českým filmovým průmyslem snad měl bdít nějaký regulační úřad, protože nechápu, jak mohla takováhle sračka vůbec vzniknout. Snad aby se v Česku přestaly natáčet filmy. To stopové množství dobrých až kvalitních snímků prostě ten Everest sraček, co se točí, vyvážit nedokáže. Bohužel. ~ A ještě jedno tfuj na závěr: tfuj. (01.05.2013)