4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, jak tam naběhnul Jan Hartl za Otíkem a oznámil mu, že v kině dávaj výbornej film, kterej musí vidět a zdůraznil, že je RUMUNSKEJ. Já jsem snad žádnej rumunskej film ještě neviděl, takže jsem moc nevěděl, co od rumunskýho filmu čekat. Film se odehrává v období, kdy Rumunsku vládnul pošetilej diktátor Nikolae Posraldescu, kterej si vzal do hlavy, že Rumunů je málo, takže zaved dost šílený zákony, který měly přimět rumunskej lid k tomu, aby se víc rozmnožoval. Jít tenkrát na potrat byl horší zločin, než kdybyste třeba sousedovi ukradli novou Dacii. Dnešní propopulační demagogové by asi hýkali nadšenim. Příběh je o jednom takovym tajnym potratu, odehrává se během jednoho dne a převážně v jednom hotelovym pokoji. Je to dost minimalistický dílo, který spíš vypadá jako nějakej dokument a je znát, že vznikalo ve skromnejch podmínkách. Musim ocenit opravdu hnusnou až depresivní atmosféru, ale celkově to je trochu nuda. Příběh o nějaký rumunský pipce, která si zaplatila potrat, mě prostě nedokáže připoutat k obrazovce. Teď má film hodnocení 82%, což moc nechápu. Pro mě je to průměr. (01.06.2011)

Příběh poměrně triviální, o to víc se musel snažit scénárista, aby dal napjatými dialogy a detaily ze socialistického Rumunska filmu šťávu a tah na branku. Povedlo se. Cristian Mungiu natočil napínavý a místy skoro nervydrásající film o dvou studentkách, které se pokoušejí zařídit potrat pro jednu z nich. Nicméně jsem čekala údernější konec. Přesto tohle malé rumunské drama nabízí velký zážitek. (21.07.2010)

Nepotřebný zastávky. Ptáci nezpívaj, protože nemaj pro koho. Lidi chodí po betonový louce připitomělé rumunské metropole, netušíc, že zejtra bude novej den. Lidi - trvanlivý zboží, který nechce přiznat barvu. Jsou jako kachličky v koupelnách. Strohé, studené a hovno říkající. Pak mezi umíráním a nefilozofováním dojde k chybě. Holky jsou ve stresu. Nikdo jim nepomůže, nevysvětlí, že mez byla překročena. V zoufalství odevzdají svá těla chlápkovi, kterýho nikdy neviděli. A Rumunsko - celá totalitní éra - mlčí. Film ne! Záběry bez konce, holky bez budoucnosti, skvělý scénář a atmosféra na špičkách hor - vrcholem všeho. Já se do toho ponořil. Do těch změťourů, ulic, náměstí a nevynořil se. Což je dobře. Dobu jsem nezažil - děkuju - stejně jsem ale cítil, že ten film je pro mě. Pro mou generaci. Abychom se nedostali do lesa kontejnerů, svrabu a paneláků. (06.03.2010)

Absolutní depka. Film stejně bezvýchodný jak sama podstata totalitních systémů sovětského bloku. Snímek podobně bolestný jako rané opusy Larse von Triera, ovšem oproti např. Prolomit vlny je tu cítit ta obrovská míra autentičnosti a hluboká stopa reálného základu. Syrový příběh z Ceausescova Rumunska roku 1987 (rámovaný rozpětím jednoho dne), který režisér Cristian Mungiu uchopil coby tichý, minimalistický monument doby. Pomalý tok vyprávění, v němž z počátku sleduje kamera hlavní hrdinku spíše zezadu a jen ji jakoby doprovází (asociuje to místy téměř 3D Third Person zobrazení počítačové hry), se pozvolna mění v zdrcující příběh o nelidskosti zřejmě nejhoršího totalitního systému 80. let mezi sovětskými satelity, rumunská apatie i obecně šedavé bezčasí oné doby na východní straně železné opony ve filmu doslova krystalizuje, kamera pak se v citových hnutích hlavní postavy chvílemi obrátí i proti její emocemi drásané tváři a dává nahlédnout pod masku navenek srovnaného občana nuceného žít v soukolí tohoto zrůdného systému. Ilegální interrupce je sama o sobě nosným tématem, tvůrci ji však navíc zkombinovali s analýzou totalitarismu a jeho dopadem na život obyčejného člověka (umístěnky, neustálé perlustrace, dohled Velkého bratra, šedá zóna ekonomiky...). Jestliže v jiných filmech reflektujících rumunskou realitu té doby či její odraz v 90. letech dobře funguje i rovina satirická či humorná, pak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou absolutně depresivním ponorem do stoky socialistického marasmu, v němž humorný úhel nemá ani to nejmenší místo... Tenhle film bolí... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (07.10.2010)

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)