Carlitova cesta

De Palma mě nikdy doopravdy nechytl za srdce. Zjizvená tvář byla blízko, ale ani ona nedosáhla páté hvězdy. Carlitova cesta je ale jiné kafe. Velmi mi připomínala Scorseseho gangsterky, které jsem si tak oblíbil. Hrdina vypráví své story (na rozdíl od Scorseseho v menším časovém úseku) a diváka dokonale vtahuje, jako člena svojí rodiny, do příběhu. Skvělý Pacino Nemá chybu. Výborný film. (16.04.2010)

Nejsem si úplně jistý jestli si Carlitova cesta zaslouží být mezi 200 nejlepšími filmy, kde je momentálně umístěna, rozhodně se však jedná o úžasný film. Co mě na filmu dostalo asi nejvíc, je závěrečná honička v metru a zejména pak na nádraží. Ta je tak excelentně nasnímaná, že už jen kvůli ní, by měl film patřit do zlatého fondu kinematografie. Kameraman zde předvedl skutečné mistrovství svého řemesla. Díky němu jste v těchto záběrech opravdu vtaženi do děje a téměř na vlastní kůži pocítíte že jde o kejhák. Samozřejmě adekvátně k tomu odpovídá parádní práce střihače. Al Pacino hraje roli, která mu sedí nejlépe a skvělý je i Sean Penn. Plné hodnocení si film rozhodně zaslouží. (08.11.2010)

Ne že by Carlito byl vyloženě nesympatická postava, ale zase jsem se nějak nemohl přinutit mu výrazně držet palce. Sice pořád opakuje, že "toho chce nechat", nicméně se neustále motá kolem fochu. Děje ve filmu zas tak moc není, hlavním kladem jsou herci. Al Pacino snad podobnou roli ani zkazit nemůže, Sean Penn ala Lennon zato předvádí jeden z lepších výkonů své kariéry. Vzato kol a kolem je to pro mne jen mírně nadprůměrný film. (27.02.2007)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem. (09.01.2003)