Režie:
J.A. BayonaScénář:
Sergio G. SánchezKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Belén Rueda, Fernando Cayo, Geraldine Chaplin, Mabel Rivera, Edgar Vivar, Roger Príncep, Andrés Gertrúdix, Montserrat Carulla, Óscar CasasVOD (1)
Obsahy(2)
Mrtvé děti si chtějí hrát... Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Ráda by znovu otevřela opuštěný ústav jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a Laura se pomalu přesvědčuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství, o kterém neměla ani potuchy! (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (968)
Tak mám trochu rozporuplný pocity. Ne, že by na mě tahle duchařina nezapůsobila, to fakt ne. Příběh je fakt hodně dobrej, stejně jako výborná Belén Rueda v hlavní roli. To spíš ta režie mi přijda taková krapet nevyvážená. Byly zde totiž pasáže, u kterých se atmosféra opravdu dala krájet a místy jsem se i bál. Potom ale následovala zase třeba delší pasáž, u které jsem se spíše nudil. I když uznávám, že na konci mě to vzalo úplně, i když ten konec byl takovej klasickej "deltorovskej". Prostě to chtělo lepšího režiséra, jinak bych byl naprosto spokojen. 70% ()
Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. ()
Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. ()
Kam to ta dnešní doba dospěla, když se duchařský seance dělají pomocí mikrofónů, vysílaček, kamer a monitorů? Ale asi už to tak je, že se o strašidelných událostech dřívějších dob nejen povídá, ale jsou i natočené, změřené, vyřešené... hledejte v tom něco tajemného. Hudba byla trochu překřičená, zvlášť na začátku, ten bych ráda viděla komornější. Španělština je pěkný jazyk. Geraldine Chaplin je hororová rekvizita par excellence. ()
Za posledných x rokov ma najviac vystrašili Tí druhí, REC a Diablova chrbtica. Ako to tí Španieli robia? Sirotinec až taký strašidelný nie je, ale rozhodne vie pracovať s "tušením skrytého" a v niektorých scénach spoľahlivo skrúca žalúdok a vyvoláva zimomriavky. Dejovo je síce otrepaný a zdanlivo predvídateľný, no príjemne nepríjemná pointa, herecké výkony a celkové spracovanie ho posúvajú kusisko nad priemer. V rámci súčasnej hororovej tvorby veľmi dobrý kus. 7/10 ()
Galerie (47)
Photo © Picturehouse Entertainment
![Sirotčinec - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/201/201072_b4ea36.jpg)
Zajímavosti (21)
- O roli Simóna (Roger Príncep) se ucházelo více než 400 dětí. (rafix)
- Postava, ktorú hrá Belén Rueda (Laura), má vo filme 37 rokov. Herečka mala však v tom čase už 42. (CroSsicek)
- Více než 80% filmu bylo natočeno ve velké továrně na cca 36 km čtverečních. (Kulmon)
Reklama