Ve stínu

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Zdařilý pokus o film-noir - věrohodně a detailně ztvárněná doba, deštivé ulice, přítmí, šeď, deprese, beznaděj a v centru dění jiskra naděje v podobě chytrého detektiva v dlouhém kabátě. Vyprávění (pravděpodobně vinou režie) mi nepřijde tolik poutavé, místy se natahuje, místy zase stačilo na vteřinku mrknout a totálně jsem ztratil nit, sám nevím, proč se mi v tomhle nijak extra sofistikovaném snímku tak špatně orientovalo... Úvodní nadšení tedy záhy ovadlo, nedočkáme se žádných vyloženě silných, či zapamatováníhodných scén, snad až na Haklovo potvrzení výroku o předem prohraném boji s hydrou. Celkově obstojný "domácí" film. 6/10 (01.03.2013)

Vážně by mě nenapadlo, že když jdu do kina na film Ve stínu, měl bych si s sebou vzít vaťák. Kamarádi, tam byla taková kosa, že kdyby to pan Ondříček býval natáhl o dalších deset minut, měl by sál č.4 hradeckého CineStaru v páté řadě ledovou sochu s kapucou na hlavě. Nevím, jestli šlo o propagaci Doby ledové nebo o snahu navození atmosféry, ale nejspíš jsou vstupenky pořád ještě moc levné na to, aby se otočilo kohoutkem topení doprava, že? Ale teď k filmu. Ivan Trojan alias Columbo si to v baloňáku a cigaretovém odéru dává moc dobře, navíc se na rozdíl od poručíka nestydí ukázat nám svou ženu Soňu, která je tak nádherná, že jen díky zahoření mého srdce láskou k ní jsem přečkal to Bílé peklo S ledovým klidem. (15.09.2012)

Poměrně slušný filmařský crossover, který má ale až příliš chyb na to, aby z něho mohla být veřejnost oprávněně tak odvázaná, jak je prezentováno v médiích. V čem film selhává nejvíc, je detektivní zápletka. Těžko může detektivka fungovat, když každému je od začátku jasné, kdo "je vrahem". Se zoufalou předvídatelností souvisí i antikomunistická čepička, kterou je film přikryt: Opět nechybí klasické zdůrazňování identifikačních symbolů a doslovné vysvětlování pro mladší a neznalé (zde např. u měnové reformy). Tento film tím spíš nechtěně přispívá k zprofanování antikomunismu a vytváření historického mýtu, kterého se lidé přestanou bát, protože přestanou věřit skutečné historii. Nejde o to, že by se antikomunistické filmy neměly točit, ale neměly by být tak tupě edukativní; u tohoto filmu to naštěstí není tak přehnané jako např. u jiného letošního filmu - u Konfidenta. Politizace detektivky je o to kurioznější, když si všimneme, že hlavní postava je přísně apolitická - nijak se nevymezuje k systému, není ve Straně a jakoby byla z úplně jiné doby. Přitom ve skutečnosti by takový člověk z příběhu vypadl v okamžiku nástupu StB na scénu (nedůvěryhodný nekomunista, který maří inscenování politického procesu). V kontextu závažnosti vyšetřovaných trestných činů se dokonce divím, že kpt. Hakl nezemřel někde ve druhé třetině příběhu... Takhle by se dalo pokračovat dál: indicie zjišťované skrz nezakryté okno, neschopnost StB najít klíčový důkaz proti ní, vůbec smysl celého jednání StB, která nemá zapotřebí takto komplikovaně vyrábět důkazy proti židovské obci atd. atd. Co nelze filmu upřít a nepřičíst k dobru, jsou detaily; takové ty drobnosti, které si divák třeba ani neuvědomuje, ale které zvěrohodňují scénu a přibližují atmosféru doby více, než všechno to vyřvávání úspěšných procent a antiimperialistické propagandy z tlampače na ulici nebo recitování Kulaka - viz výprava, kostýmy, kulisy, rekvizity, sluneční brýle na očích členů soudu apod. Povedené jsou i náznaky milostných scén, technické provedení vražd, Muchowova hudba... Jako celek je to ale trochu kostrbaté. (26.09.2012)

Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. (28.10.2012)