Ve stínu

Davide Ondříčku, podařilo se Vám natočit agitku blbější, než byly ty z padesátých let. Zkuste se podívat na Doznání (1970), případně na Hořící keř (2013). Nevím, jestli i Epsteinův scénář byl tak plochý a nanicovatý, nebo zda vše zkazila ta příšerná režie. Jedno však Ondříčkovi upřít nejde, je skutečný umělec. Natočit tak zdlouhavý, nudný, nic neříkající film plný hloupých klišé s takovými herci, tomu se říká umění. (25.02.2013)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Dobovky českým filmařům vždycky šly a není žádným překvapením, že za jednou z těch nejlepších stojí právě David Ondříček. A jak obvykle Ivana Trojana nemusím, v tomhle filmu je neoddiskutovatelně velkým tahounem a spolu se zbytkem ansámblu Dejvického divadla směle vnese diváka do zážitku svinstev (jinak to nejde říct), jež se v padesátých letech odehrávala. Je to ten typ filmu, co vás informačně znatelně obohatí, ale znovu už si jej pravděpodobně chtít pustit nebudete. Stojí to za to.. (22.02.2020)

Snaha napchať čisto politický kontext do krimipríbehu je až príliš okatá. Vyznenie je potom oveľa jalovejšie, než v kriminálke, kde ústredný motív netvorí antikomunistická agitka. Podriadenej je jej úplne všetko. Do takej miery podľa tvorcov boli roky 50. temné, že ľudia stratili akýkoľvek humor. Práve absencia odľahčenia je typická pre presviedčacie temno temné príbehy, ktorých úlohou je prostredníctvom kvalitnej remeselnej stránky vytvoriť "objektívnu" predstavu o určitom období dejín. Tlačiť na pílu týmto spôsobom sa však v umení príliš nevypláca. Pretože výsledkom sú podobné dobovo veľmi cenené diela. Ozdobené kritikou i cenami - práve z dôvodu absolútneho súladu ich vyznenia s momentálnymi vládnúcimi ideami, presvedčeniami či štátnikmi. V skutočnosti ide o konštrukty podriadené dobe. Áno, remeselne je to príjemné, herci super, ba ani proti tomu nemám nič, že podstata boľševického systému spravodlivosti slúžila výhradne politickým záujmom, bez ohľadu na spravodlivosť, no robiť z tohto podstatu krimidrámy vyznievajúcej: aha akí boli vtedy hajzli všade, dnes je chvalabohu justícia i tajné a policajné služby vďaka "demokracii" niekde úplne inde, mi príde ako lacné uspokojenie sa a falošná odvaha. (04.04.2013)

Nejdříve trošku kritiky-mírně mně vadily 3 věci: Rusovo rozhodnutí, Koupený obraz a Syn s dřevem (všechny tyto události se ale objevily naštěstí až úplně ke konci). Zvláštní, před časem jsem (už si nevzpomenu jaký) snímek káral za hlavního hrdinu natolik labilního, že se těžko mohl dostat na svoji pozici, u Ve stínu mě to však vůbec nenapadlo, až po přečtení některých komentářů (přiznávám tedy, že možná nebudu úplně objektivní). Jinak, tak výborný pocit z počinu, který obdržel českého lva za nejlepší film, jsem měl naposled u Protektora. Kromě výše uvedeného, za což srážím půl hvězdičku, nemám tomuhle dílu co vytknout, a to od příběhu, riskantních přechodů žánrů přes herecké výkony, napětí, atmosféru až po technickou stránku, opravdu kvalita. (07.03.2013)