V tieni
W cieniu
In the Shadow
In the Shadow
In the Shadow
Režie:
David OndříčekKamera:
Adam SikoraHrají:
Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, Jiří Štěpnička, Marek Taclík, Filip Antonio, Norbert Lichý, David Švehlík, Martin Myšička, Miroslav Krobot (více)Obsahy(1)
Detektivní thriller z první poloviny padesátých let vypráví o kapitánovi kriminálky Haklovi, který vyšetřuje rutinní zločin. Záhy se ale ukáže, že tato zdánlivě triviální vloupačka je čímsi složitějším. O případ se zajímá Státní bezpečnost, která vyšetřováním pověří svého specialistu, německého experta majora Zenkeho. Skutečné důkazy přestávají být podstatné a případ získává politický rozměr - obrací se totiž proti "sionistům" z Židovské obce. I přes přímý zákaz pokračuje kapitán v pátrání a přesvědčuje se, že věřit nelze nikomu a ničemu. Postupem času se ale kolem něj začíná stahovat smyčka estébácké mašinerie. Hakl se už necítí bezpečně a uvědomuje si, že ohrožuje sebe a především vlastní rodinu. Jak se rozhodne? Bude pro něj znamenat víc jeho vlastní rodina, nebo důkazy, které vedou ke skutečnému odhalení pravdy? (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 259)
Snaha napchať čisto politický kontext do krimipríbehu je až príliš okatá. Vyznenie je potom oveľa jalovejšie, než v kriminálke, kde ústredný motív netvorí antikomunistická agitka. Podriadenej je jej úplne všetko. Do takej miery podľa tvorcov boli roky 50. temné, že ľudia stratili akýkoľvek humor. Práve absencia odľahčenia je typická pre presviedčacie temno temné príbehy, ktorých úlohou je prostredníctvom kvalitnej remeselnej stránky vytvoriť "objektívnu" predstavu o určitom období dejín. Tlačiť na pílu týmto spôsobom sa však v umení príliš nevypláca. Pretože výsledkom sú podobné dobovo veľmi cenené diela. Ozdobené kritikou i cenami - práve z dôvodu absolútneho súladu ich vyznenia s momentálnymi vládnúcimi ideami, presvedčeniami či štátnikmi. V skutočnosti ide o konštrukty podriadené dobe. Áno, remeselne je to príjemné, herci super, ba ani proti tomu nemám nič, že podstata boľševického systému spravodlivosti slúžila výhradne politickým záujmom, bez ohľadu na spravodlivosť, no robiť z tohto podstatu krimidrámy vyznievajúcej: aha akí boli vtedy hajzli všade, dnes je chvalabohu justícia i tajné a policajné služby vďaka "demokracii" niekde úplne inde, mi príde ako lacné uspokojenie sa a falošná odvaha. ()
Věčné dilema - zda ze sebe udělat dobrovolně mučedníka, nebo nést zodpovdnost za rodinu i nadále. A samozřejmě držet hubu a krok. Nadčasový příběh, který se nemusí týkat jen té páchnoucí špíny lidstva, komunismu. Jakákoli autoritativní idiocie skýtá nevídané možnosti pro hrdinství všeho druhu. Viník a oběť jsou v tomto filmu jasné téměř od začátku. Průběh a konec taktéž. Issová přemluvila bábu a střihla si květinový part. Štěpničkovi stárne Ford, a proto musí točit, aby se uživil. K jeho škodě má sice zajímavý hlas, ale "falešný" obličej. Trojan svůj part zvládl tak, jak se očekávalo. A účast přespolního běžce Kocha tu byla pro příběh téměř zbytečná. Mohli oslovit mě, já německy něco šprechtnu. Díky však za tento film. Je důležité si znovu a znovu a znovu uvědomovat, kam to může dospět, když chceme ve jménu lidu budovat...a je úplně fuk, jestli stupidní socialismus, nebo domeček z karet. Obojí má totiž úplně stejný problém se statikou..............stačí trocha svěžího vzduchu a............? ()
Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. ()
Nejlepší český režisér současnosti se ukázal ve výborném světle. Domácí porevoluční tvorba mě až na několik čestných výjimek nechává chladným a abych si některý z novějších českých snímků pustil - musím dostat dobrý tip od důvěryhodné osoby filmu znalé, musí mě zaujmout nástin děje a velmi už se dnes řídím i podle jména režiséra. VE STÍNU splňuje vše výše zmíněné a já jsem dostal krásně natočenou kriminálku z 50. let, s vynikajícím Ivanem Trojanem v hlavní roli. Jan P. Muchow polaská naše slechy tóny, za které by se nemusel stydět ani Hans Zimmer v nejlepší formě a definitivně se zařazuje do první ligy domácích filmových skladatelů. Snímek má nádhernou retro atmosféru a i přes tíživý děj, si ho určitě vychutnáte. Jako bych sledoval historický film od Christophera Nolana, natočený v Praze, za účasti českých herců. Ve stínu je skutečně precizní filmařina a jeden z nejlepších českých filmů po roce 1989. Jak říkám - když kvalitu, tak film od Davida Ondříčka. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (28)
- Ve scéně, kdy Hakl (Ivan Trojan) kupuje své ženě květiny, je vidět v pozadí průjezd tří moderních vozů. (TommyDiamond)
- Z filmu byla vystřižena nejdražší scéna, a to zastřelení koně. Toho kvůli ní trénovali dva měsíce. (morgos)
- David Ondříček sa vyjadril, že Ivan Trojan (Hakl) moc k ženám ako partner nepasuje a nezvyčajná chémia medzi ním a Soňou Norisovou (Jitka) bol jeden z hlavných dôvodov prečo ju obsadil. (matthew.17)
Související novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)
Britský filmař se pokouší o atentát
Jeho krátkometrážní Cashback byl nominovaný na Oscara. Nedoceněný londýnský horor Střepy v hlavě skoro nikdo neviděl. Aby mohl natočit Metro Manila, zastavil vlastní dům. Ale vyplatilo se, film… (více)
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)
Hardy, Oldman a vraždění na sovětský způsob
Je libo dobovou kriminálku s prvky konspiračního polit-thrilleru? Se špičkovým obsazením? Odehrávající se v Sovětském svazu ještě za Stalina? Zdá se, že Ve stínu dostane z Hollywoodu tučnou… (více)
David Ondříček by měl režírovat pouze neambiciózní žánrová díla, protože při snaze o přesah dospěje k něčemu významově velmi banálnímu. Je sice pravda, že tvůrci snímek cílili na mladého diváka, ale nějak jsem neočekával, že by se tím myslelo dítě školou povinné, jemuž rodiče stále čtou na dobrou noc, když i ty nejprimitivnější metafory musí být osvětleny a pro jistotu ještě zopakovány. Odhlédněme ale od naivní prostoduchosti boje proti systému, kdy měnová reforma má být reflexí ekonomické krize a vykonstruovaný proces s Židy může upomínat na nedávné kauzy vůči jiné národnostní menšině, a soustřeďme se na formální stránku. Narativní diletanství je srovnatelné snad jen s jinou přeceňovanou dobovkou, POUTY, protože i zde je řada věcí motivována velmi nedůmyslně, jenom aby se vyprávění mohlo dopracovat k bodu obratu-zlomu. Na místo série pečlivých detektivních dedukcí je zde spoléhání se na náhody, kdy se bývali SSáci holí u okna, aby bylo vidět jejich tetování, a sirka se zlomí, aby při hledání krabičky v kabátě kolegy se přišlo na jeho dvoutvářnost. Zamrzí to o to víc, protože jinak je patrná přepečlivá strukturace syžetu, kdy v každé desáté minutě dojde k dílčímu zlomu a užívá se pravidelného rytmizování v podobě anoncování titulků novin či povídání si s někým z rodiny. Mnohem důležitější je rozdělení do tří cirka půlhodinových aktů, z nichž každý vychází ze zcela odlišné poetiky, čemuž dokonce přizpůsobuje svůj stylistický subsystém. V první - noirové - části je snímání klasické (statičnost, záběr-protizáběr při dialogových scénách, nadhledy pro /re/establishng shoty); s přechodem k psychologickému dramatu barevná paleta potemní, postavy jsou umísťovány do dalších plánů a před ně jsou stavěny různé věci, časté je zapojování podhledů a nadhledů a významotvorně se pracuje s nasvícením; v posledním - soudním - aktu pak převládají jízdy snímající postavy z boku. Stylistická koherentnost je ale nabourávána transtextuálností motivací dílčích prvků: jednak nepatřičnou Muchowovou hudbou, která se snaží evokovat herrmanovské kompozice, jednak záběrováním odkazujícím se zde k noirům, tam k postnoirům, jinde zase k hitchcockovským thrillerům 50. let. Obávám se ale, že spojení těchto poetik nefunguje především z důvodu výše zmíněné lajdácké motivovanosti přechodů mezi nimi a vykonstruovaností celého "whodunitu". Mnohem horší je, že tři žánrově a stylisticky odlišné akty samy o sobě už nejsou nijak ozvláštňující a vyžadovaly by navíc zcela odlišný přístup k hereckému pojetí. Lze oceňovat jednotlivosti (např. neokázalost výpravy, umírněný Trojanův výkon), ale jako celek VE STÍNU epicky selhává na tolika úrovních, že není co oceňovat ani v rámci tuzemské kinematografie. Komparace s evropskými konkurenty, kteří taktéž účtují s dobou minulou v žánrovém provedení a ještě zvládají být důsledně společensko-kritičtí k současnému statutu quo (ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH, ČERNÁ KNIHA), by pak byla přímo drtivá. P.S. Nepřekvapuje mě, že z toho obě Spáčilové vlhly, protože se výsledný sestřih bude nejvíc zamlouvat maloměšťákům. () (méně) (více)