Ve stínu

Plány sionistů zhati rudí vepři boubelati, aneb Don Quijote de la Hakl Ve stínu lopatek větrného mlýnu nápadně připomínajícího krakatici.. Sikorova úchvatná kamera nechávala tváře postav tak často Ve stínu, až jsem čekal, že se z přítmí vynoří Humphrey Bogart a zapálí si. Nechávala je Ve stínu šedi obludné doby, kdy barvu měli jen narcisy, tramvaj a krev rovného člověka. Doby, kdy spravedlnost tiše trpěla Ve stínu zvůle. Sic Ve stínu zůstalo Ve stínu světových bratříčků, v tuzemském měřítku se většina krčí v tom jeho.. Mám jen tři a půl drobné výtky: 1.) Příliš úderná hudba vše urychlovala a vedla divácké emoce zbytečně za ručičku, 2.) konstrukt detektivní zápletky neměl daleko ke konstruktům obžalob při komunistických procesech, tady Epsteinova práce trošku kulhala za ostatními nadstandardními filmařskými prvky, 3.) scéna s dědičností morálních vlastností zbytečně doslovná, vše mělo skončit Slavíčkem na zdi. A ta poloviční? Zvuk přílivu a skřehot racků, když má člověk z obličeje maso na hamburgery a chystá se „odejít“ - nevím, kdo s tímhle klišé začal, snad Leone u pana „Chu-Chu“ Mortona v Tenkrát na západě.. Toť však výtky nepodstatné s ohledem na poselství. Co je lepší? Moci se podívat na sebe do zrcadla, nebo moci ještě někdy zrcadlo vidět? Člověk není Bůh, aby odpouštěl. Nesmí se stát, aby zavřel oči, zapomněl a memento hrůzné éry nad ním kouzelnickým pohybem ruky udělalo své: „Puf…“ (31.05.2013)

Král bizarních postaviček si odskočil ke krimi žánru a hned z to byl jeden z nejlepších porevolučních počinů. Ondříček konečně zkusil něco nového a v komunistické šedi se skutečně našel. Hodně mu samozřejmě pomáhá osazenstvo Dejvického divadla. Epstein to naopak sráží směrem k průměru, ale na Českého lva to stejně stačilo. (15.03.2024)

Vizuálně lákavá detektivka, která snad nejvíc potěší tím, že to u nás prostě a jednoduše jde!! Výtvarně uchvátí, kamerou perfektně nasvítí, herecky nadchne, výpravou ohromí, scénáristicky pohladí a režijně dodává jistotu. Tahle Praha je industriálně šedá. Po chladných a špinavých dlažebních kostkách se tu prohání dravý kapitán s tváří Ivana Trojana, který svou postavu sehrál znovu dokonale a spolu s divákem vyhlíží další díl téhle bezútěšné mozaiky. Tu a tam kopne do balónu, aby i synek věděl, že taťku ještě neodkrouhli, bojí se o něj i krásnou manželku, a vyčkává na ten správný okamžik k vykonání velkých činů. Tvůrci se s tímhle temným dobrodružstvím se statečnými jednotlivci prostě strefili jak vidno nejen mně do noty, přiklusali s ambiciózní látkou v noir stylu a kvalitativně došlapali až do konce. Pánové v baloňácích mi prostě v téhle látce nadmíru sedli, za řemeslnou preciznost, navozenou atmosféru a režijní poctivost by se David Ondříček nemusel stydět ani výrazněji na západ od své domoviny. I takhle se dá udělat filmová obžaloba let minulých!! Dobré, moc dobré - 80% (14.11.2013)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Přílišná vážnost (Ondříček sere mramor, měl by si vzít příklad z Verhoevenovy ČERNÉ KNIHY) v kombinaci s místy až uspávajícím tempem a překvapivě malým počtem silných scén zbytečně stahují do vod průměrnosti jinak slibnou dobovou detektivku výrazně říznutou politickým thrillerem (i když v závěru se z toho beztak vyklube jen další černobílá protikomunistická agitka). Atmosféra, výprava a herecké obsazení v podstatě bez chyby (většinu i těch nejmenších a nejméně důležitých rolí tu hrají dobří a známí herci), ale pocitu promarněné příležitosti se asi neubráním... 60 % (19.09.2012)