Antikrist

Není tajemstvím, že Lars von Trier po natočení „lehčího“ filmu Kdo je tady ředitel? upadl do depresí a na dva roky se uzavřel do svého nitra. Co se v něm odehrávalo se můžeme jen domnívat, avšak on sám prohlásil, že během tohoto temného období se mu zjevily obrazy, které prostě „musel“ převést na plátno (výmluva, nebo snad omluva?). Jeho autoterapie dostala podobu jednoho z nejkontroverznějších snímků posledních let – Antichrista. Film je rozdělen do tří kapitol (Žal, Bolest – Chaos vládne, Zoufalství – Gynocida), je uvozen Prologem a Epilogem (za podmanivého hlasu Kariny Gauvin) a vedle dvou hlavních postav vstupují do děje také symboličtí Tři žebráci (srna, liška, vrána). Relativně jednoduchý příběh, kdy manželský pár tragickou nehodou přichází o dítě, je podán mnohovrstevnatým způsobem. Bezejmenná Žena se po tragédii psychicky zhroutí a utápí se v bolesti, žalu a beznaději. Bezejmenný Muž své utrpení potlačí ve snaze pomoci své ženě. Uchýlí se do chaty nacházející se v lesích Eden, kde „zahájí léčbu“. Vztah muže a ženy se mění na vztah terapeuta a pacienta. Ony tolik diskutované "obsesní" záběry, stejně jako netradiční „léčebný proces“ v zapomenutých lesích, kdy muž svou ženu vystavuje jejím nejhlubším strachům a gradující napětí mezi nimi vybíjí agresivní souloží (Freud je mrtev!), vyvolaly vlnu nevole u publika a na Trierovu hlavu se sesypaly ostré kritiky. Nechápu proč. Místo Buñuelova rozříznutého oka je po osmdesáti letech ustřižený klitoris. Ano, Antichrist je deprimující podívanou. Temnota duše, kdy žena podléhá depresivním úzkostným stavům (zlo uvnitř) se rozprostírá do mlžné a stinné krajiny v neméně temných lesích (zlo vně). A dějí se "nelíbivé" kousky. No a co. To, co lidi tak pobouřilo, nebyla trocha krvavé ejakulace nebo mrtvé mládě v rodidlech srny, ale spíš otevřenost jednotlivých reálií, kdy Trier vedle sebe postavil rozkoš a smrt, posedlost a mateřství, přírodu a peklo, zlo a ženu. A navíc v naturalistickém (avšak vysoce uměleckém) provedení. A že je film necelistvý, charaktery nedotažené? Je zřejmé, že mu nešlo o vytvoření vztahu postava-divák, vždyť jim nedal ani jména. Zachytil rozpadající se manželskou (a psychickou) jednotu a vyblil to na plátno, no a divák ať se s tím popere sám. (A musí se nechat, že se teda perou - účinky Antichrista na diváky jsou mnohdy velmi zajímavé.) // Co tím chtěl mistr vlastně říct? Neptejme se. Nabízí nám své expresivní obrazy, které se zakousnou do hloubky a pěkně tam hnijí. Prostě jedné Ženě se v hlavě rozbourala skládanka a ani tomu nejbližšímu se nepodaří ji poskládat zpět. A jsou to holt věci, které nestačí vtěsnat do pyramidy hodnot (nebo strachu?) a snažit se je pojmenovat. - Asi tak, jako nestačí vytáhnou kdovíjaké slovníky a interpretace a snažit se odhalit, co tímto filmem ten bláznivý Trier chtěl říct (a kdo že je to vůbec ten Antikrist). // Jak už jsem jednou někde zmínila, Lars von Trier je prase, avšak geniální. Protože to, co on dokáže udělat s divákem, je vyloženě emotivní znásilnění, po kterém následuje katarze. A to je pro mě důvod, proč jeho filmy vyhledávám. I když jsem po jejich zhlédnutí citově vyprázdněná, potřebuji je. (08.11.2009) (méně) (více)

Tento film nejde okomentovat!!! První, co mne však paradoxně napadá, je tisíc a jedna věc, ke kterým bych mohl Antichrist přirovnat: je to rána pod pás, je to zážitek plný dechberoucích záběrů; je to stokrát nechutnější než 120 dnů Sodomy, je to krásný příběh o soužití dvou milujících se lidí; je to nejodpornější splatter horor s nejexplicitnějšími brutálními záběry, je to film plný dechberoucích poetických scén; je to odpad!, je to unikátní skvost; je to vesmírný spletenec tolika filmových žánrů a životních situací, že se mi z něj točí hlava... Co je sakra Antichrist? A já odpovídám na naléhaní vtíravého kladívka v držení malých ďáblíků uvnitř mé hlavy, kteří mi neúnavně vytloukají odpověď z mozku: je to první film v historii mé zkušenosti s tématem, ze kterého mi bude špatně minimálně několik měsíců; který mne skoro donutil seknou s filmovou kultůrou a který mi potvrzuje, že jsem ještě zdaleka neviděl všechno. Lars von Trier není člověk!!! Lebeční dutina se mi nejen pod nápory krumpáču malých satanů, kteří se mi v ní usídlili, ale i při opětovém pomyšlení na některé záběry z filmu hrozí roztříštit, a její kousky se touží rozletět po celé galaxii. Antichrist je film, který z celého srdce nenávidím za to, že jsem jej shlédnul. Je to neoddiskutovatelný art, který hodnotím jako nejkurvahustější věc, co jsem kdy viděl a která se nachází na nultém místě mého žebříčku nejlepších filmů. Antichrist jsem byl během sledování rozhodnut okamžitě doporučit mému kamarádovi, který se zajímá o podobné věci, jimiž se film zaobírá (otázka pekla a ráje, komplexnost lidské duše, zlo), má přečtenou trilogii Chrám Satanův, je to věčný melancholik a podobné věci miluje, neboť ho baví a fascinuje přemýšlení nad nimi... Jenže po skončení tohoto nepopsatelného výtvoru jsem byl na rozpacích z myšlenky, že by si ona osoba mohla po jeho shlédnutí psychicky ublížit či propadnout depresím, a došlo by k nepatrnému narušení vnitřní osobnosti. Já sám několik hodin po tak šokujícím procitnutí nevím, zda-li jsem stoprocentně v pořádku... a nikdy už věci nebudou jako dříve, protože jsem to viděl. Co tu říkám, není, že jsem extrémně citlivý / cynický člověk, se kterým Antichrist nijak nezacvičil, a neříkám, že deprese je pro mne věc neznámá! Ovšem v případě dokoukání tohoto šílenství hrozí u zanedbatelného procenta naší populace totální ztráta osobnosti! Jsem si tím absolutně jist, a snímek jsem okamžitě po zdárném přežití titulků smazal z disku. Několik let přes dvě dekády chodím po Zemi a nikdy, KURVA NIKDY jsem neměl takto rozporuplné pocity!!! Dnešní den a celý rok 2009 je pro mne symbolem zasraně hustých pocitů, které jsem objevil jako Kryštof Kolumbus při výpravě na planetu Mars. Vzpomínám si na první větu v tomto komentáři... popsal jsem tu celý snímek, jsem nekontrolovatelně rozčarován, a stejně jsem nenastínil ani jediné procento z díla, které Von Trier ve spolupráci se samotným Satanášem natočil. Antichrist je věc, kterou teď miluji a za minutu jej budu nenávidět - pořád dokola až do konce života. Willem Dafoe předvedl životní roli, a nakonec se sluší říci, že Prolog je nejdokonalejším zážitkem filmového roku 2009, tentokrát bez absurdit. Lars Von Trier dokázal natočit knihu, a já si ji nyní odcházím přečíst. Válí se mi v knihovničce již přes pět let, je to knížka za stovku z Levných knih a jmenuje se Chrám Satanův. Amen (???). (03.10.2009) (méně) (více)